5 biblických pohledů na vedení času

Jaké máme dnes vymoženosti doby, které nám šetří čas? Vlaky, auta, letadla, počítače, mobilní telefony, internet, diáře, mikrovlnné trouby, rychlovarné konvice, instantní kávy a polévky a celou řadu dalších věcí. Znamená to, že máme daleko více času a méně stresu než naši dědečkové a babičky? Asi ne. Proč vedení času? Vysvětlím to na dvou děvčatech, které znám. Každá z nich má svého psa. Mají stejné plemeno - labradora. Je to takový velký, silný pes. Jedna řekne „zůstaň, k noze, aport…“ a pes ji skoro na slovo poslechne. Ta druhá, když jde se psem na procházku, často běží v rádiu délky vodítka. Pes běží rychleji než ona a skoro neovládatelně jí táhne. A tak je to i s časem. Pán Bůh daroval každému stejný kapitál času, a to dvacet čtyři hodin denně. Můžeme čas vést, nebo být časem ovládáni – vlečeni.

Jednou nám misionář Jakub Pszczolka povídal, jak čekal na převoz na vedlejší ostrov. Měl sjednaného převozníka přesně na určitou ranní hodinu. Převozník přijel na čas a Kuba byl trošku překvapený, a tak se ho zeptal: „Jak můžete převážet lidi a jezdit na čas, když nemáte hodinky?“ Převozník se usmál a řekl: „My o vás Evropanech říkáme, že vy máte hodinky a my čas.“ Jak tedy zacházet s časem, abychom ho vedli my a ne on nás? Pojďme se společně podívat na pět biblických pohledů.

1. Pohled Boha stvořitele

V první kapitole Genesis čteme o tom, jak Pán Bůh stvořil zemi a vše na ní. Co se v této kapitole opakuje nejčastěji? I byl den a byla noc. Např. Genesis 1:5 Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první. Co nám to říká o Pánu Bohu stvořiteli a jeho nakládání s časem? Věčný – nadčasový Bůh sám sebe při stvoření omezil časem. Jak svou práci v omezeném čase hodnotí? Kdybych měl více času, tak bych to více doladil. Hlavně toho člověka! Asi bych mu nenechával tu svobodnou vůli. Ne, nic takového Pán Bůh neříká. Naopak, svou práci v omezeném čase hodnotí jako dobrou, velmi dobrou. Omezený čas může být někdy požehnáním v tom, že jsme schopni se koncentrovat, podat výkon, zapřít sebe.

Co dalšího se můžeme o vedení času od Pána Boha z jeho stvořitelské práce učit? Pán Bůh každý den plánoval, pracoval a hodnotil a byl v tom vyvážený. I řekl Bůh…, i učinil… a viděl, že to bylo dobré. Např. Genesis 1:3-4 I řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy. Jak často plánujeme věci pro své manželství, výchovu dětí, svůj duchovní růst, rozvoj svého sboru? Pán Bůh nezůstával však jen u snění – plánování, u něho nebyl rozdíl mezi slovem – plánem a činem. Za svým slovem si stál a naplnil ho a svou činnost zhodnotil. Jak často si sedneme k papíru a zhodnotíme své záměry osobní, rodiny, sboru? Jak často máme odvahu někoho požádat o hodnocení? Opět jde o vyváženost a propojenost. Neměli bychom se stát jen hodnotiteli, ale na základě reflexe dělat také nové kroky.

2. Pohled Ježíše Krista

Jaké výroky o nakládání s časem známe od Ježíše Krista? Nestíhám, tak rád bych to udělal, ale nemám na to už čas, jsem v presu, tohle už nedokončím. Ne, tyhle výroky z jeho úst nezazněly. Ježíš často říkal „není čas“ nebo „je čas“. Např. Jan 7:6 Ježíš jim řekl: „Můj čas ještě nenastal, ale pro vás je stále vhodný čas.“ Marek 1:15 „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ Pán Ježíš Kristus se nezaměřuje na množství času, ale na správnost času – pro co není a pro co je čas. Jeho „efektivita“ nespočívala v maximálním výkonu za co nejkratší čas, ale v pravém načasování. Správnost času nacházel během modliteb, při tichém setkání s Otcem. Víme o čtyřiceti šesti zmínkách, kdy se Ježíš modlí, přestože byl Božím synem. Ježíš často nebyl ovládán příležitostí ani potřebami, ale přijímal nový směr od svého Otce. Např. když jednou večer uzdravoval a vyháněl démony, druhý den ráno za ním přichází velký zástup lidí, kteří ho chtějí slyšet a vidět jednat… Učedníci ho proto rychle hledají. Našli ho, když se na pustém místě modlil. Nabádají ho, aby se vrátil, že to, o čem mluvil, se už naplňuje. A Ježíš? Marek 1:38 Řekne jim: „Pojďte jinam do okolních městeček, abych i tam kázal, nebo proto jsem vyšel.“ Tichý čas s nebeským Otcem nepotřebujeme proto, že je to správné, duchovní, abychom se cítili dobře…, ale protože v něm můžeme nacházet správné načasování. Jak často Pán Bůh plánoval? Jak často plánujeme my? Jak často máme tichý čas? Na konci svého života Ježíš prohlašuje, že je vše hotovo – „dokonáno jest“. Jak často říkáme, jsem hotov?

3. Pohled ze Starého zákona

Ve Starém zákoně je spousta moudrostí o zacházení s časem, z nichž bych chtěl zmínit dvě. První výrok je hodně známý. Kazatel 3:1 Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas. Dobře, na vše, co je od Pána Boha, je čas. Co to tedy znamená v situaci, když nestíhám? Možná dělám věci, které po mně Bůh nechce. Nebo s časem nezacházím dobře – dlouho se dívám na televizi, hodiny komunikuji přes internet, mám větší zahrádku, než potřebuji… Do špatného zacházení s časem patří i zlozvyky, jako je odsunování úkolů na poslední chvíli. Nevím, zda je to jen náš český nešvar, že největší motivaci nebo spíše tlak k vykonání věcí mám až za pět minut dvanáct. Důvodem, proč nestíhám, může být také perfekcionismus – to, když věnuji něčemu více času, než je třeba.

Druhá moudrost je ze stejné knihy. Kazatel 3:11 On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná. Znamená to, že věci jsou časem krásnější, že na to zlé zapomínáme a pamatujeme si jen to pěkné? Ne, v originále je napsáno, že věci ve správný čas přinášejí krásu. Nechci být proti efektivitě, ale kvůli velké rychlosti a výkonnosti se nám může ze života ztratit krása, protože míjíme správné

Autorovo načasování. Kde ve svém životě – ve škole, v práci, v manželství, ve výchově dětí, v přátelství, ve službě – přináším nejen výkon, ale i krásu? Kde musíme zpomalit, abychom krásu přinášeli?

4. Pohled z Nového zákona

V Novém zákoně se dozvídáme, jak zacházet s časem moudře. Efezským 5:15-17 Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří; nepromarněte tento čas, neboť nastaly dny zlé. Proto nebuďte nerozumní, ale hleďte pochopit, co je vůle Páně. Moudrost spočívá v tom, že nepromarníme čas. Nepromarnit čas neznamená udělat toho co nejvíce, ale udělat to, co máme. Hezky to ukazuje i jiný verš z tohoto listu.

Efezským 2:10 Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil. Pán Bůh nám připravuje skutky. Je to jako s dárečky o Vánocích. Když si vytáhnu pod stromečkem dárek pro sebe, asi tam nebude barbína ani auto na dálkové ovládání, ale možná nějaká mikina. A nebude to velikost S a růžová barva, ale spíše XL a barva zelená nebo červená. Proč? Protože mě má moje žena ráda a připraví mi dárek přesně pro mne. Já jen hledám, kde je napsané: táta, Peťa nebo Peťan. Tak je tomu i se skutky. Pán Bůh nám připravuje skutky podle našich kapacit, včetně té časové. Naše zodpovědnost je objevit, co je pro nás podle našeho obdarování a možností.

5. Odpočinkový pohled

A poslední, bonusový pohled. Když Pán Bůh stvořil člověka, jaký mu dal úplně první „úkol“? Pán Bůh stvořil člověka šestý den a sedmý den byl den odpočinku. Člověk je stvořen do odpočinku. Klasické české pravidlo říká: „První práce a potom koláče.“ Klasické stvořitelské pravidlo říká: „Na delší cestu vyjeď s plnou nádrží.“ Odpočívat není Božím doporučením, ale příkazem. Odpočívat je projevem víry, že to nestojí jen na mé síle, ale že počítám s Boží silou a respektuji jeho nastavení. Pamatuji si, jak s námi ještě za totality chodili do školy Vietnamci, kteří tu byli na studiích. Prodávali nám za 250 korun hodinky s kalkulačkou. Zajímavé na těch hodinkách bylo, že na nich byla neděle prvním dnem. Jinak s časem nakládáme, když jsme vyčerpaní, a jinak, když jsme odpočinutí. Je to jako s řidiči, kteří jedou s rodinou na dovolenou do Chorvatska. Cestou tam mají přestávku na spánek, a zpátky to většinou jedou v kuse, protože jsou odpočinutí. Do kterých věcí někdy vstupuji vyčerpaný? Je neduchovní být unavený a vyčerpaný? Možná, že kdybychom byli vedeni Duchem a pracovali jen z jeho síly, nebudeme vyčerpaní. Matouš 11:28 Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Únava je často důsledkem poctivé a namáhavé práce. Ježíš zve ty, kdo pracují a jsou unaveni, aby přišli k němu. Není to tak, že by nám Ježíš předal nějaký batoh odpočinutí, ale to odpočinutí je v setkání s ním. Potřebujeme se učit od některých našich duchovních sourozenců setkávat se s Kristem v tichu, samotě a bolesti, abychom získávali rekreaci, včetně té duchovní.

Další informace