Kdo je kdo, když oba mluví pravdu? Opravdová změna musí nastat uvnitř!

„Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník. Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.‘ Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: ‚Bože, slituj se nade mnou hříšným.‘ Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ Lukáš 18, 10-14

Sestry a bratři, milý sbore, „O těch, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství.“ Můžeme si položit hned první otázku: Kdo z nás si na sobě zakládá a kdo z nás pohrdá těmi ostatními? Může být pravděpodobné, že většina z nás, kdo toto nyní čteme, si to nemyslí. Nejsou si vědomi toho, že by si na sobě zakládali, ani že by ostatními pohrdali. Co teď? Jaký mohou mít z podobenství užitek? Posuďme sami: Zkusme se podívat na to podobenství bez toho úvodu, začít jej číst a snažit se mu porozumět.

Nalézáme v něm dva typy lidí: Farizea, kterého obvykle vnímáme jako vnitřně pokřiveného, člověka, který si zakládá sám na sobě a celníka, který je opravdový a upřímný, poněvadž dle slov Ježíšových: „celníci a nevěstky vás předchází do Božího království“. Zkusme se proto na to podívat z hlediska toho, co říká Bohu jeden i druhý. Nejprve mluví farizeus: „Děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctiví“ Můžeme se ptát, zda-li je to lež. Odpověď zní: nikoli, farizeové nebyli vyděrači. Byli zbožní, snažili se zachovávat Hospodinův zákon a dotahovat jej do životní praxe.

„Děkuji ti, že nejsem jako cizoložníci, i jako tento celník“. Cizoložství také nesedí na farizee a celník, to už vůbec ne. Celník byl spojenec římské moci a farizeové byli těmi, kterým šlo o Boží řád a o spásu, která měla přijít z Jeruzaléma a ne z Říma. Farizeus dále pak pokračuje, „postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám“. Tato slova potvrzuje v evangeliu i Ježíš, když mluví o postech a o desátcích, kterými se farizeové vyznačují. Říká tedy něco nepravdivého ten farizeus? Jistě že ne, a navíc, on za to Bohu děkuje, „Bože, děkuji ti“ říká a Pánu Bohu se přece sluší děkovat. Naše vnímáni farizee jako vnitřně pokřiveného člověka v tomto světle dostává na frak. Jeho životní praxe je plná dobrých a užitečných skutků, za které Bohu děkuje.

A co ten celník? Sedí v celnici, tváří se medově a vybírá nekřesťanské peníze. Sympaticky lidi okrádá, jako ostatně mnoho lidí dnes, kteří si řeknou o nepřiměřenou částku. Nyní se zastavme u slov toho celníka: „Bože, slituj se nade mnou hříšným“. Jedná se o prosté vyjádření lítosti. A jestliže to tak opravdu je, jestliže to tak cítí ve svém srdci, pak rovněž mluví pravdu. Naše představa celníka jako darebáka a lumpa dostala zabrat. Ještě den předtím, kdy vybíral clo, tomu tak možná nebylo, ale něco se stalo. Ze samotných slov farizea nebo celníka stěží poznáme, kdo je kdo. To budiž útěchou i tomu, kdo někdy někomu naletěl, kdo se v někom spletl, zmýlil, kdo do někoho vložil falešné naděje a očekávání. Ze samotných slov to lze mnohdy těžko rozpoznat Oba dva stojí v chrámu, oba dva se modlí, oba dva říkají pravdivé věty. Jaký je tedy mezi nimi rozdíl? Rozdíl je až po tom, co z chrámu vyjdou. Rozdíl před Bohem, ne před lidmi.

Zkusme přemýšlet: oba dva vyjdou z chrámu a zatímco farizej bude tím stejným farizeem, který do chrámu přišel, celník se stává jiným. On si tam totiž v chrámu prožil určitý zápas, a zřejmě už předtím, než tam šel. A po takových zápasech, vnitřních zápasech, nastává obrácení, napravení.

Farizeus pouze děkuje, celník zápasí o věčný život, o svou budoucnost. Nevíme, jaký impulz ho k tomu přiměl, čím si prošel, co prožil, něco mu začalo vadit a přestal být spokojený s tím, jaký je. Zatoužil být lepším člověkem. Něco se dotklo jeho srdce, a on pochopil. Chci být lepším, nejsem spokojený už sám se sebou. To jej přivedlo k pokoře. A Ježíš říká: „Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus“. Zvláštní, oba mluví pravdu, žádný nelže, ale je to rozdíl. Když dva dělají totéž, není to totéž.

Milé sestry a bratři, nejde jenom o to, co dobrého déláme, konáme. Nejde jenom o to, co je a co není za námi vidět. Jde o to, zda v našem srdci nastávají určité proměny, a děje-li se tam určitý zápas. Jedině tak můžeme dostát tomu, co je dobré před Bohem, jedině tak můžeme zůstat při zemi a naše modlitba pak nezůstane jenom u nás, ale vrátí se k nám ve formě Božího ospravedlnění, až půjdeme z kostela do svého domova, jako ten celník, anebo až někdo v koutku vlastního domova o samotě vstaneme od vlastní modlitby. Toto vám přeji v Novém roce 2013. Amen

Další informace