O víře a nevíře Gedeónových spolubojovníků

Za časného jitra se Jerubaal, to je Gedeón, a všechen lid, který byl s ním, utábořili u pramene Charódu. I řekl Hospodin Gedeónovi: „Je s tebou příliš mnoho lidu, než abych jim vydal Midjánce do rukou, aby se Izrael vůči mně nevychloubal: »Vysvobodil jsem se vlastní rukou.« Nuže, provolej teď k lidu: Kdo se bojí a třese, ať se z Gileádského pohoří vrátí a vzdálí.“

Vrátilo se dvaadvacet tisíc mužů z lidu, zůstalo jich jen deset tisíc. Hospodin však Gedeónovi řekl: „Ještě je lidu mnoho. Poruč jim, ať sestoupí k vodě, tam ti je vyzkouším. O kom ti řeknu: Půjde s tebou, ten s tebou půjde. Ale nesmí jít s tebou nikdo, o kom ti řeknu: Ten s tebou nepůjde.“ Poručil tedy lidu sestoupit k vodě. Hospodin řekl Gedeónovi: „Postavíš zvlášť každého, kdo bude chlemtat vodu jazykem jako pes, a každého, kdo si při pití klekne na kolena.“ Těch, kteří chlemtali a podávali si vodu rukou k ústům, bylo celkem tři sta mužů. Všechen ostatní lid klekal při pití vody na kolena. Hospodin řekl Gedeónovi: „Třemi sty muži, kteří chlemtali, vás vysvobodím a vydám ti Midjánce do rukou. Všechen ostatní lid ať odejde, každý do svého domova.“ Lid si tedy nabral příděl potravy a svoje polnice a Gedeón propustil všechny izraelské muže, každého k jeho stanu; jen těch tři sta si podržel. Tábor Midjánců ležel pod ním v dolině. Soudců 7,1-8

Biblický text nám otevřel známý příběh o Gedeónovi – starozákonním soudci a „bořiteli“ planých mýtů. Z původně skrývajícího se bázlivce se (zdravým rozzuřením) stal bořitel pohanského kultiště a vůdce lidu, který uměl svůj hněv nasměrovat správným směrem. Přijal Hospodinovo vedení – a nyní vyráží do osvoboditelského boje proti nájezdníkům z Midjánu.

Dnešní kapitola začíná líčením lehce nedočkavých válečníků, kteří se těší, že už už zakroutí krkem svým nepřátelům: „I přivstal si Jerubaal, to je Gedeón, a všechen lid, který byl s ním, a utábořili u pramene Charódu.“ (Sd 7, 1) Hospodin je na jejich straně – a tak ti včerejší vystrašenci mají dnes jistotu vítězství. Obětují ranní spánek – aby už konečně mohli bojovat svůj vítězný boj. Mají vůdce, kterého povolal Hospodin, a tak se v nich najednou probouzí nevídané odhodlání. Je jich celkem 32.000! Nádherná armáda mnoucí si ruce na neodvratné vítězství. Pán Bůh však nazírá situaci poněkud jinak! Obrovský dav bojovníků těšících se na pobíjení nepřátel se mu vůbec nelíbí. Hospodin má velmi dobře na paměti, co je to za lidi a jací byli ještě včera. To sloužili pohanským bůžkům a důvěra Hospodinu jim nic neříkala. Když se situace obrátila – najednou mají důvěry v Hospodina plná ústa. Na jeho jméno včera ani nevzpomněli, a dnes se těší, jak v jeho jménu budou zabíjet nepřátele. Proto Hospodin poručí Gedeónovi vyzkoušet jejich důvěru: „Kdo se bojí a třese, ať se z Gileádského pohoří vrátí a vzdálí.“ (Sd 7, 3)

Bázlivost je podle knihy Deuteronomium dokladem nedověry. Mohla by odvrátit i srdce ostatních bojovníků od Hospodina, a tak by se mohlo stát, že by se Hospodin odvrátil od svého lidu. Ještě horší však je, je-li strach způsoben vlivem jiného božstva. To bývalo velice časté. Dokonce tak, až se to dostalo do dnešního moderního rčení. Známe úsloví „panický strach“. ‚Panický‘ strach vyvolávalo božstvo „Pan“! Kdo se „třese a bojí“ cizích bohů – ten nemůže mít podíl na Hospodinově tažení. Biblický pisatel to shrnuje: „Vrátilo se dvaadvacet tisíc mužů z lidu, zůstalo jich jen deset tisíc.“ Neslavný konec armády. Ale pro Hospodina to pořád není přesvědčivé. Podle něj stále ještě zbývá mnoho těch, kteří nevěří naplno. A tak přichází ke slovu místo, kde se brzo ráno bojovníci shromáždili – „pramen Charód“. Jméno „Charód“ znamená „Třesení“ a naznačuje, že jde o posvátné místo, kde bylo uctíváno nějaké božstvo. V zemi chudé na vodu byly prameny a studnice posvátné. Panovala dokonce představa, že ten vzácný dar musí chránit mocné božstvo. Pro Izraelce je zde skryta jedna z pohanských nástrah: přijme spolu s pramenem i to, co se o něm mezi pohany vykládá? Bude z něho čerpat vodu s takovými obřady, jakými ho naučí pohané? Člověk, který se domníval, že se u vody setkává s božstvem, které chrání čistotu vody v zemi, byl povinen zachovávat určitý obřad. Musel pokleknout, aby vzdal poctu. V blízkosti bohů se lidé báli a chvěli – a právě odtud pochází jméno pramene: „Charód“ – „Třesení“.

„Hospodin Gedeónovi řekl: „Ještě je lidu mnoho. Poruč jim, ať sestoupí k vodě, tam ti je vyzkouším. Postavíš zvlášť každého, kdo bude chlemtat vodu jazykem jako pes, a každého, kdo si při pití klekne na kolena.“ (Sd 7, 4 – 5) K vysvobození Izraele z moci nepřátel se hodí jenom ti, kteří se nebojí žádného pohanského božstva! Poznali se podle toho, že docela neuctivě sáhli rukou do vody, a nepoklekli při tom. Zcela a naplno porušili zvykový obřad a obyčej, který vzdával úctu pohanskému božstvu. Ti ostatní si to možná ani neuvědomili. Dělali to všichni – a tak to udělali stejně. Ani při víře v Hospodina přece nechtěli vybočovat z většiny! A navíc – co kdyby to přece jen fungovalo? Staré zvyky je přeci třeba dodržovat. Co mi uškodí, že před tou vodou pokleknu? A hlavě – nebudu vypadat jako nějaký pes, který vodu jen tak zbůhdarma chlemtá! „Těch, kteří chlemtali a podávali si vodu rukou k ústům, bylo celkem tři sta mužů. Všechen ostatní lid klekal při pití vody na kolena.“ (Sd 7, 6)

32.000 mužů si toho rána přivstalo, aby se shromáždili k boji – a 31.700 jich ještě během dopoledne odešlo domů. Řeklo by se, že strategicky to Gedeón nezvládá. Skutečnost je však ta, že bojovat bude pouze Hospodin. Izraelští bojovníci zde budou jenom svědky jeho vítězství. A Pán Bůh odmítá mít svědky bázlivé, co se třesou před cizími bohy. Takoví svědci jsou svědci lživí! Věrných svědků nezůstalo ani 10%! To je menšina víc než malá. Ale jsou to ti, kteří skutečně a opravdově věří. Nejsou to žádní rytíři ctností či kavalíři dokonalého života. Jsou to obyčejní dobrovolníci z řad Izraelců – kteří však cele a naplno důvěřují Pánu Bohu a odmítají všechny jiné kulty a zabezpečení. A právě o takovéto svědky Hospodinu jde. Takovým žehná a s takovými jde do boje. S takovými, kteří svou víru nemixují s pověrami či světskými úspěchy.

Hospodin nepotřebuje takové – kteří za sebe nechávají věřit jiné! Takové posílá domů. Nepotřebuje svědky, kteří místo sebe nechávají věřit Gedeóna (nebo faráře). Nepotřebuje svědky, kteří se na životě církve podílejí jako občasní pozorovatelé. Hospodin povolává pouze ty – na které se může cele spolehnout. A jediným jeho kritériem – je jejich víra. Buď věříš naplno – nebo nevěříš vůbec! Na vítězné tažení s Hospodinem proti Midjáncům se přihlásily desetitisíce odhodlaných dobrovolníků. Vítězství s sebou totiž vždy kromě slávy přináší ještě podíl na dobytém majetku. Je to velmi dobrý pocit – být oslavován ve vítězné armádě. A ještě lepší je – přijít si při tom na nějaké ty zlaťáky. Na otázku po jednoznačnosti víry však zareagovaly jenom tři stovky věrných. Když jde o to – být s Hospodinem v dobrém i ve zlém a být jen a jen s Hospodinem a odmítat všechny jiné nabídky – nikdy se nepřihlásí většina. Ti, kteří chtějí jenom brát a nechtějí dávat, ti takovouto šanci vždy s díky odmítnou. Malý počet opravdových věrných – nebo velký počet přešlapujících nevěrných – Pána Boha vůbec nerozhází. „Na množství nehleďte a nepřátel se nelekejte“, pochází právě odtud. Hospodin vede svůj vítězný boj proti zlému třeba jen s hrstkou věrných. Apoštolů také nebyly stovky ani tisíce! A přece se jejich svědectví dostalo až k nám. I hrstka věrných může zachránit celý Izrael! I menšinová církev může zachránit celý svět! Opravdová, skutečná víra nepotřebuje nekonečné davy. Masy bojovníků za spravedlnost nikdy spravedlnosti nedošly. Gedeóna a hrstku tří set věrných čeká veliké vítězství nad mnohonásobnou přesilou nepřátel. Nepřátelé před nimi utekli (nebo se navzájem pobili) proto, že to způsobil Hospodin. Pán Bůh vydal nepřátele Gedeónovi do rukou. Gedeón vyhrál, protože Hospodin byl s ním.

Vítězství nezpůsobila Gedeónova víra, která by uměla i „hory přenášet“. Gedeón nebyl nějakým „extra-věřícím“ – který by svou „super-vírou“ dokázal činit převeliké divy. Naopak! Gedeón byl obyčejný, chvílemi pochybující člověk – který se však odhodlal věřit jen Hospodinu. Jeho víra i jeho pochybnosti se týkaly jen Hospodina. Nikomu a ničemu jinému nedopřál ani tu nejmenší možnost odchýlení se či zadních vrátek. První a poslední byl pro něj jenom Pán Bůh. Jeho poslouchal. Jemu odmlouval. Jeho jediného bral vážně! Tři stovky Gedeónových spolubojovníků nejsou slepým nástrojem Boží spravedlnosti. Není to fanatická skupinka nejvěrnějších, kteří se jednou oddali a odtehdy už jen krok za krokem postupují, jak velí jejich pán. Tři stovky Gedeónových spolubojovníků jsou věřícími lidmi, kteří chtějí následovat Pána Boha a stále znovu se k tomu svobodně rozhodují. Vědí, že nejsou dokonalí – ale vědí také, že nechtějí poslouchat nikoho jiného než Hospodina. Stejně jako Gedeón potřebují i oni Boží povzbuzení. Ale stejně jako Gedeón – jsou i oni odhodláni brát vážně jenom Pána Boha. I hrstka věrných může zachránit celý Izrael! I menšinová církev může zachránit celý svět!

Dej nám Hospodine, prosíme, sílu odmítat zrádné modly a všechna svá osobní a sobecká chtění, abychom i my mohli být dobrou pomocí lidem i místu, do kterého jsi nás postavil. Amen

Další informace