Je třeba ...

Matouš 6, 25 Proto vám pravím: nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější? …....

…..Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.

Když jsem přemýšlel nad tématem zamyšlení, byl tento verš součástí slova na každý den. Vzpomněl jsem si na události posledních dnů: e-mail bratra Uhláře ohledně děravé okapové roury a prosba o pomoc při její opravě, potřeby sestavit trampolíny pro děti, potřeby zajištění vedení na sborovém dni....

Každý z nás je v životě denně postaven před různé potřeby. Je třeba chodit do práce, je třeba nakupovat, uklízet, vařit, je třeba udělat to či ono.... Denně také řešíme otázku, kdo tu potřebu vykoná. Věřím tomu slovu, že se Pán Bůh o nás postará, že zná všechny naše potřeby...., ale ty věci – potřeby, se samy neudělají.

Předně jde o modlitební zápas, aby Bůh požehnal ochotného pracovníka. Svěřit všechny potřeby Bohu. Tak je to i s úkoly ve sboru. Modlitby za ty, kteří budou jednotlivou práci, úkoly ve sboru vykonávat.

Navrhování i sebelepších akcí bez vlastní iniciativy a zodpovědnosti jsou jen „výkřiky do tmy“.... napadá mě jedna anekdota: Byl jeden Skot, co se každý den po 30 let modlil, aby vyhrál výhru v loterii. Pak zahřměl z nebes hlas: „Synu, kup si aspoň jeden los!“ Bůh nám dá prostředky k tomu, aby Jeho dílo – život i tělo, rostlo – postará se.

Pokud vnímáme, že nám Bůh dává na srdce nějaký úkol, nemá smysl navrhovat: „... bylo by dobré udělat.....“ , nebo: „....udělejte někdo....“, pokud nepočítám s vlastní účastí. Ujměme se úkolu, který nám Bůh klade na srdce. On dá tomu dílu vzrůst, a přidá i to (toho), co (kdo) je potřeba. My jsme Jeho lid a naše je i péče o svěřené bratry a sestry a majetek. V lásce si pomáhejme, navzájem se podpírejme. Nestyďme se požádat o pomoc. Vždyť jsme jedna rodina.

Dovolím si končit slovy apoštola Pavla: „Řeknu vám, co si myslím: Sluší se, abyste nyní dokončili dílo, které jste už loni nejen začali, nýbrž k němu také dali podnět. Odkud vyšla ochota k pomoci, tam ať se pomoc také uskuteční. Každý ať dá podle toho, co má; vždyť je-li zde tato ochota, pak je dar před Bohem cenný podle toho, co kdo má, ne podle toho, co nemá. Nejde o to, aby se jiným ulehčilo a vy byli přetíženi, nýbrž abyste na tom byli stejně: váš přebytek pomůže nyní jejich nedostatku, aby zase jindy jejich přebytek přišel k dobru vám ve vašem nedostatku; tak nastane vyrovnání, jak je psáno: ‚Kdo měl mnoho, tomu nic nepřebylo, a kdo málo, neměl nedostatek.‘ 2. Korintským 8,10-15

Další informace