Oslavy Bible Kralické a věrnost písmu

V programu oslav Bible kralické v sobotu 14.9.2013 v Kralicích je mezi jinými uveden církevní prezident Hessensko-nassauské církve a. v., Volker Jung z Darmstadtu. Je známo, že tato církev je tahounem v prosazování životních forem, které jsou v příkrém rozporu s Písmem svatým.

Dává „požehnání“ párům stejného pohlaví, jejich soužití uznává za rovnocenné s manželstvím a tyto „sňatky“ zapisuje do církevních matrik. Uznává také službu farářů, kteří žijí v homosexuálním vztahu. Je smutné, že organizátoři, k nimž patří i naše církev, pozvali z Německa právě zastánce takové praxe, založené na svévolném výkladu Písma.

Co by na to řekli Kraličtí? V jejich překladu čteme o soužití párů stejného pohlaví: „Protož je vydal Bůh v žádosti ohavné. Nebo i ženy jejich změnily přirozené sebe užívání v to, kteréž jest proti přirození. A podobně i mužské pohlaví opustivše přirozené užívání ženy, rozpálili se v žádosti své jedni k druhým, mužské pohlaví s mužským pohlavím mrzkost pášíce, a spravedlivou mzdu, kteráž na jejich blud slušela, sami na sebe uvodíce.“ (Ř 1:26-27).

Stejně tak věrně překládají apoštolovo odsouzení tohoto hříchu na jiných místech: „Zdaliž nevíte, že nespravedliví, dědictví království Božího nedosáhnou? Nemylte se, ani smilníci (π ό ρνοι), ani modláři (ε ἰ δωλολ ά τραι), ani cizoložníci (μοιχο ὶ ), ani měkcí (μαλακο ὶ ), ani samcoložníci (ἀ ρσενοκοται)… (1 K 6:9 a podobně 1 Tm 1:10).

V televizním pořadu „Horizonte“ (Frankfurt a. M.) redaktor německého časopisu Spiegel, Jan Fleischhauer, v rozhovoru s církevním prezidentem Volkerem Jungem ostře zkritizoval vedení Evangelické církve Německa (Evangelische Kirche Deutschland - EKD), že je nečinná vůči rozvodům.

Církev by měla podle něj zřetelněji mluvit o hříchu, nebi a pekle, a ne splývat s tímto světem.

Podléhání duchu doby udivuje o to více, když 98% mladých si přeje manželství a rodinu, ale církev se navzdory tomu ve svých dokumentech zabývá mnohem více partnerstvím stejného pohlaví.

V třinácti německých zemských církvích (včetně partnerské církve SCEAV v Braunschweigu) církevní právo dovoluje farářům „žehnat“ životním svazkům osob stejného pohlaví během veřejných bohoslužeb, v šesti německých zemských církvích pouze v rámci soukromé pastorace, čili bez přítomné veřejnosti v sakristii nebo kanceláři, a pouze jediná z dvaceti zemských církví EKD (Schaumburg-Lippe) párům stejného pohlaví k jejich soužití nežehná.

Jak daleko půjdou zesvětštělé církve s tímto světem? Manželství a rodina jsou v Evropě vystaveny brutálním snahám o znevážení a rozklad. Místy je tolerován incest, jinde zneužívání dětí v rámci rodiny.

V Německu jsou veřejné domy pro zoofily, ve Finsku na to pamatuje občanský zákoník.

V Holandsku se pedofilové mohou oficiálně sdružovat. Většina členských zemí EU prosazuje odosobněnou, necitlivou sexuální výchovu, vstřícnou homosexuálům. Děti na prvém stupni základních škol jsou poučovány, jak se mohou vzrušovat a jak mají zacházet s antikoncepčními pomůckami. V rámci takové výchovy se uvažuje o použití pornografických filmů. Německým matkám za odepření této výchovy hrozí až čtyřicetidenní vězení a 1.000 EUR pokuty.

A u nás?

Letos v Praze již potřetí demonstrovali svůj životní styl homosexuálové, lesbičky, transsexuálové aj. Poprvé se tam o svá práva hlásili dokonce i pedofilové. Na „bohoslužbách“ pro homosexuály v evangelickém kostele Martin ve zdi byly přítomny také děti. Kazatel, prof. Putna, tam samozřejmě homosexualitu nenazval hříchem, ze kterého je třeba činit pokání. Nikdo nebyl veden k tomu, aby v Boží moci zápasil s náklonností k tomuto i jiným hříchům, ale naopak aby v tomto stavu setrval

A přece přítomní se mohli seznámit i s jiným pohledem na tuto záležitost.

Bratr Zbyszek Niemiec tam s dalšími třemi přáteli rozdal téměř všem Výzvu učiněnou účastníkům „bohoslužby“, v rámci Prague Pride, dne 18.8.2013, ve které píše:

„Východiskem z hříchu, kterým jsou homosexuální vztahy, je obrácení k Bohu jako Otci skrze Pána Ježíše Krista.“

Možná někdo by mu řekl, že lépe je do toho nešťourat, ale pamatujme na varování z Osvětimi:

„Jediné, co zlo potřebuje, je to, aby slušní lidé proti němu nedělali nic.“

Další informace