Tisíc slov

Bratři a sestry, umíte si představit, že by Vás dělilo od smrti pouze tisíc slov? Jenom tisíc slov bychom mohli říct a konec. Co bychom říkali, k čemu bychom těch zbylých tisíc slov využili. Nejspíše by nás napadlo mlčet, abychom smrt oddálili, nebo bychom si zoufali, litovali se, proč se něco takového stalo zrovna nám, proč právě teď, když je nám tak fajn, apod.

A zrovna tohle se stalo jednomu muži, jehož příběh Vám chci nyní vyprávět. Pro lepší orientaci v následujícím příběhu jsem nazval toho muže Tomášem.

Tomáš se narodil v jedné úplně obyčejné rodině. Vychovávala ho jeho maminka a otec chodil do práce, kde za nějakou dobu dosáhl významného postavení a tak se více staral o práci a svou kariéru než o svou rodinu. Tomáš si moc přál, aby si mohl hrát se svým otcem jako ostatní děti, aby otec viděl, co všechno už umí a dokáže, ale nic s toho se nestalo. Nikdy od svého otce neslyšel pochvalu, nikdy ho otec nepohladil, nikdy mu neřekl, že ho má rád. Jednoho dne při cestě do práce otec tragicky zahynul, a tak Tomáš žil jen se svoji maminkou až do doby, než dospěl. Našel si ženu, oženil se a stejně jako jeho rodičům, narodil se i jemu syn. Protože se mu v práci dařilo, začal se chovat stejně jako jeho nebohý otec. Věnoval se práci, kariéře stal se z něho pyšný a nekompromisní člověk. Rád se vychloubal svými úspěchy a vůbec mu nevadilo, že se jeho rodina trápí.

Jednoho dne na jejich zahradě vyrostl zvláštní strom. Když Tomáš mluvil, začal strom opadávat a za každé slovo, které řekl, spadl ze stromu jeden list. Zpočátku si toho nikdo nevšímal, ale jednoho dne, když Tomáš uviděl, že na stromě jsou už některé větve úplně holé, pozval si domů zahradníka, aby mu poradil co má dělat, aby ten strom neopadl cely a neuschnul. Zahradník mu poradil, aby se o strom lépe staral. Tomáš začal strom zalévat, okopávat, hnojit, ale nic z toho nepomáhalo. A tak znovu pozval zahradníka, který jen nechápavě kroutil hlavou, ale všiml si, že když Tomáš mluví, strom opadává, a když mlčí, ze stromu nespadne ani lísteček. Zahradník pochopil, že Tomáš a strom jsou spjati nějakým zvláštním poutem, o kterém on nic neví. A tak Tomášovi vysvětlil, čeho si všiml, a také mu řekl svou obavu, co se asi stane s Tomášem, když strom úplně opadne a uschne. Když zahradník odešel, Tomáš se naštval a rozhodl se strom pokácet. Vytáhl sekeru a sekl do stromu, když to udělal, projela jeho tělem obrovská bolest, až upustil sekeru a nedokázal ji už zvednout.  Z obavy, že zemře jako ten strom, rozhodl se mlčet až do konce svého života. Jeho život se rázem změnil. Začaly neshody v rodině, jeho manželka si začala myslet, že už mu nestojí ani za slovo, že už ji vůbec nemá rád, ztratil práci, protože si neplnil svěřené úkoly a přátelé si začali o něm myslet, že je podivín.

Jednoho dne se Tomáš svěřil svému nejlepšímu příteli, co se s ním děje. Kamarád mu poradil, ať začne dělat dobré skutky a že on zůstane na zahradě koukat na strom, zdali se něco nezměnilo. Tomáš začal chodit po městě a rozdávat peníze, jídlo, oblečení, ale pokaždé když svému příteli zavolal, kamarád mu odvětil, že listí po dobu jejich rozhovoru stále opadává. Tomáš začal mlčky pomáhat každému, kdo to potřeboval. Vracel se čím dál později večer domů, ale pořád to nepomáhalo, listí stále padalo. Když už to nebylo únosné a Tomáše omrzel takový život, rozhodl se využít těch několik lístků, které na stromě ještě zůstaly k tomu, aby se všem omluvil za to, jaký byl, jak se k nim choval a že toho lituje. Začal obcházet všechny sousedy, známé, přátele, až nakonec zašel i za svou ženou a synem, kterým se rovněž omluvil a požádal je o odpuštění, objal je a řekl jim, jak moc je má rád.

Po tom všem zůstaly na stromě pouze poslední tři lístečky. Tomáš nasedl do auta a odjel na hřbitov, navštívit hrob svého otce. Dlouho váhal, stál a koukal na náhrobek svého otce, ale pak se odhodlal a řekl „Otče, odpouštím Ti“, a skácel se na zem. Zanedlouho začal zvonit v Tomášově kapse mobil. Tomáš se probral a zvedl telefon. Z druhé strany se ozval jeho přítel a vybízel ho, aby se rychle vrátil domů. Tomáš na nic nečekal, skočil do auta a ujížděl k domovu.  Když dorazil domů, ihned běžel na zahradu, kde ještě před chvíli viděl úplně holý strom. Najednou spatřil překrásný strom, plný listí a nejen to, na stromě bylo plno květů, ze kterých se šířila překrásná vůně. Tomáš pochopil, dostal druhou šanci a už ji nikdy nechtěl promarnit.

Našim stromem života je Ježíš Kristus, který nejen že nám dává život, ale učí nás lásce k bližním, on sám nás tak hodně miluje, že zemřel na kříži, za naše hříchy, aby očistil naše srdce i naši duši, aby nám otevřel dveře do ráje a pozval nás k sobě, využijme této příležitosti a nepromarněme ji. Bratři a sestry, a teď ruku na srdce. Kdy jsme naposledy řekli svým ženám, manželům, dětem, že je máme rádi, že nám na nich záleží, že jsme rádi v jejich přítomnosti? Každý člověk potřebuje slyšet, že ho má někdo rád, že někomu na něm záleží. Ježíš nás na mnoha místech v Bibli ujišťuje, že nás má rád a že Mu na nás záleží. A co my? Neroste nám už na zahradě podobný strom, budeme mlčet, nebo se bát mluvit, nebo si jenom stěžovat? A tak se nebojme a zvěstujme všem lidem tu radostnou zprávu o Ježíši o jeho lásce a vykoupení. Přeji nám všem, aby nám na zahrádce ani v naších srdcích nevyrost podobný strom. A tak můžete třeba právě dnes, když se vrátíme domů z práce nebo z procházky, říct své ženě, manželovi, dětem nebo mamince, tatínkovi mám Tě moc rád, jsem rád, že Tě mám, záleží mi na tobě.  A to je právě tisíc slov, která jsem Vám chtěl říct já. Nezapomeňte.

Další informace