Pán nás potřebuje

A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: "Pán je potřebuje." Matouš 21,3

Potřebuje Pán nebes i země něco od hříšného člověka? Potřebuje snad naši pomoc, naše kostely, fary, peníze? Potřebuje kazatele a faráře, potřebuje učitelky v nedělní škole, potřebuje bohoslovecká učiliště, kde se mladí křesťané připravují pro službu v církvi? Je Boží dílo závislé na lidském činu?

Když jsem o této otázce přemýšlel, zrálo ve mně přesvědčení, že je tomu naopak. On nás nepotřebuje, ale my ho potřebujeme. Potřebujeme jeho lásku, jeho odpuštění, jeho pomoc, jeho uzdravující moc. Potřebujeme, aby šel před námi jako pastýř, jako náš vzor a příklad. On nás nepotřebuje. My se však bez jeho pomoci neobejdeme.

 V překrásném příběhu o dvou učednících, které Pán Ježíš poslal do nedaleké vesnice, aby odtud přivedli oslici s oslátkem, se dovídáme, že nás Pán Ježíš potřebuje. Evangelista Matouš zaznamenává jeho slova: „A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: ´Pán je potřebuje.“

 Aby se naplnilo dávné proroctví, potřeboval Ježíš oslici s oslátkem, potřeboval uče-dníky, kteří poslušně jdou tam, kam je po-sílá, potřeboval neznámého muže, který učedníkům v jejich poslání ochotně pomáhá. Je to neuvěřitelné; Ježíš potřebuje nás, chudé, ubohé, slabé, nespolehlivé, nás, kteří jsme ho tolikrát zklamali. Potřebuje nás, aby se naplnila slova proroků.

Takový byl od počátku Boží záměr, který oznamoval skrze proroka Zacharjáše. Ježíš nevynucuje poslušnost. On jen prosí, vybízí, očekává, hledá ztracené ovce.

A kde se lidé nechají Ježíšem pozvat, tam dochází k duchovnímu probuzení.

Ježíš se posadil na oslici. Ohromnému zástupu lidí, kteří přišli do Jeruzaléma z blízka i daleka, aby slavili největší izraelský svátek - Velikonoce, se náhle otevřely oči. V muži, sedícímu na oslici, poznávají zaslíbeného Mesiáše. Jsou strženi k  radostnému chvalozpěvu: „Hosanna synu Davidovu, Hosanna tomu, který přichází ve jménu Hospodina. Hosanna na výsostech.“ Jejich píseň vyvěrá z hlubin duše. A se zpívajícími zástupy stoupá Ježíš vzhůru do chrámu, po cestě vystlané plášti a ratolestmi.

První Ježíšova cesta vede do nádvoří pohanů, kteří přijeli zdaleka, aby se setkali s živým Bohem. Místo modliteb a vnitřního ztišení se však ocitli v prostoru, který se podobal víc tržišti než chrámu. V nádvoří pohanů byly směnárny peněz, zde se prodávala obětní zvířata. Jejich řev, volání směnárníků a kupujících, přehluší slova Zákona a proroků.

Nyní přichází Ježíš a kde je on, tam se všechno mění. Zaneřáděný Hospodinův chrám je očištěn, navrácen svému poslání. Nyní mohou i pohané naslouchat Božím zaslíbením. Nyní se konečně mohou modlit v duchu a pravdě.

Ano, Ježíš nás potřebuje. Mnohem víc však my potřebujeme Ježíše. On otevřel dveře do věčného Božího království. Pro všechny, i pro nás.

Další informace