Odpuštění

Dle výkladového slovníku slovo odpuštění znamená vědomé, dobrovolné a jednostranné zrušení závazku či povinnosti. Ten, kdo odpouští, zbavuje toho, kdo je mu dlužen nebo kdo mu ublížil, závazků, které tím vznikly.

Tehdy přistoupil Petr k Ježíšovi a řekl mu: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?“ Ježíš mu odpověděl: „Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.“ (Mt 18, 21-22)

Co tyto verše mohou znamenat pro nás? Petr byl židem, žil v judaistické tradici, a ta nadřazovala právo nad vše ostatní. Kromě toho zákonictví mělo v sobě určitou přitažlivost, protože určovalo jisté množství povinností a jejich splnění dávalo člověku sebevědomí a jistotu, že jedná dobře. Proto ta otázka: „Kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší?“ Je to vlastně výzva k Ježíšovi, aby určil nějakou hranici. Ježíš však překračuje všechny zákonnické hranice a tradice, je i proti počítání a sčítání odpouštění.

Číslo sedm je velice často objevujícím se číslem v Bibli – je zde použito více než 700 krát. Hovoří se zde o šesti dnech stvoření, po nichž následuje sedmý den, v němž Bůh přestal konat veškeré své stvořitelské dílo. Má proto označovat úplnost či dokonalost a je v úzké souvislosti s dovršením nějaké činnosti. A proto Ježíš na otázku kolikrát se má odpustit odpovídá zdvojením tohoto čísla, tedy jako by řekl: „vždy vždy“.

V této souvislosti je zapotřebí se zamyslet ještě nad jinou otázkou. A to sice zda je počítání provinění vůči naší osobě a počítání odpuštění správné. Zdá se, že celý vtip je trochu jinde. Pokud počítám, že jsem odpustil jednou, dvakrát, třikrát, …, jedná se o skutečné odpuštění? Nebo o jakési odsunutí křivdy někam dál, někam do prostoru zdánlivého odpuštění. V případě upřímného odpuštění se přece nemohu nikdy dostat k číslu 2. „Kdo miluje nepočítá křivdy“, my se máme navzájem milovat, neomezovat se pouze na své partnery či rodinné příslušníky. Sám Ježíš vyjmenovává lásku k Bohu a k bližním jako největší přikázání, ze kterých vyplývají ostatní.

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, jak to Ježíš s odpuštěním myslí. Máme odpouštět všem, kteří se proti nám provinili. Nepočítat křivdy, provinění smazat tak, jako by se daná situace ani nestala. Pozor, odpuštění pro nás není žádná oběť. Ba naopak, naším odpuštěním získáváme i odpuštění našich hříchů a provinění vůči Bohu. Pakliže neodpustíme my, odsuzujeme se tím k Božímu soudu za naše hříchy vůči Němu. Vždyť i v modlitbě Páně voláme „odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům“ nebo na jiném místě „Nesuďte, a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte, a bude vám odpuštěno.“(Lk 6, 37) Takže veškerá hybná síla odpuštění musí vzejít z nás, teprve pak se nám dostane daru odpuštění od Boha.

Další informace