Svátek práce

O svátku práce by se dalo hovořit v několika rovinách, jako, že uctíváme práci, někdo si vzpomene na slavné dny budování socialismu…

Nebo na to můžeme jít jinak: bez práce nejsou koláče, kdo nepracuje, ať nejí, práce je přeci základ lidské existence, kde se člověk seberealizuje, kde ukazuje druhým, co umí, kde získává možnost po sobě něco zanechat…

Avšak je potřeba vzít na zřetel fakt, bez kterého je jakékoliv snažení zbytečné. Vše, co člověk dělá, slouží jemu k obživě, a pak stejně skončí na vše na hnoji. Jak lehce by se dalo vlastně říci, že cokoliv člověk dělá, je na nic. Marnost nad marnost, koloběh, pojďme, jezme, pijme, protože zítra tu stejně nebudeme. Ať pracujeme či nepracujeme, ať jsme na dávkách či chromí, slabí, silní, bohatí, cokoliv jsme bez Boha, je marností, nic jiného to není, prach, zbytečnost, opět marnost.

Pokud si neuvědomíme jedno, a to je to nejdůležitější, že Kristus za nás dal život, jen On nás tak miloval, že sám sebe za nás dal, tak se můžeme i stavět na hlavu, můžeme si stavět zlatá telata, věže svobody, veliká města, ale vše bude rozmetáno. A čím se pak ty pochlubíš, že jsi sláb, že jsi jediný, že jsi nic nemohl?

Dal život za nás a my pracujeme jenom pro mrzkou mzdu, protože se skryjeme za výraz „hoden je dělník své mzdy“. Nebo „pracuj, jako by to nebylo lidem, ale Bohu“.

Sláva – vše, cokoliv děláte, dělejte tak, jako by to nebylo lidem, ale Bohu. Pokud tohoto docílíte, budete vděční za vše, budete pak moci souhlasně říci, radujte se, za všech okolností se radujte. Je nutné si totiž uvědomit, že cokoliv děláme, budeme za to sklízet ovoce.

Jak mnohdy se cítím jako nehodný, nevhodný, špatný služebník, který neumí užít hřiven. Jak je špatné, že nemluvíme v práci o Kristu. V mé jedné práci jsme taková témata probírali, vedení vědělo, že chodím do sboru, vědělo, že pracuji, jako by to nebylo lidem, ale Bohu. Dodnes vím, že při mně stáli všichni, podali mi číši vody. Nikdy neřeknu křivého slova proti těmto spolupracovníkům, ač měli mnoho chyb. Ale kdo je nemá - neměl jsem na nich hledat trámy a třísky.

Dnes jsem v jiné firmě, kde se vůbec o Kristu nemluví, ani mezi lidmi v práci. Nebudu raději ani zmiňovat, kdo u nás pracuje, protože nejsem ten, kdo by je mohl soudit. Jedno vím, že vedení při mně nestojí, práce je vnímána jen jako nutnost.

Oslavte den práce ti, kdož Krista znáte, hovoříte o něm. Svou podstatou nejste nic, avšak v jeho jménu jste všechno ve všech. Na sám závěr mi leží v hlavě jedna věc – Kristus je vám tak vzdálen, jak nejblíže vám může být. Práce pro Krista není marná, vše, cokoliv děláte, neděláte k slávě své, ale k jeho.

Jste tedy otroky lásky, a nebo otroky vlastní práce? Tam, kde je Kristus, rozzáří se světlo

Další informace