Zvědavé pohledy do budoucnosti, ale co naše současnost?

Poslední dobou některým křesťanům unikají z mysli verše z Bible o vzájemném snášení se mezi sebou a pomoci druhým. Lidé mají strach pomáhat druhým z různých důvodů a ten strach se pomalu mění na nenávist k určité skupině lidí. Když k tomu vezmeme i nevěřící, dalo by se říct: „Kdo je „sluníčkář“, není Čech“. Lidé jsou různí a podle jejich vyjadřování v dnešní době, a to hlavně na internetu, vidíme, kdo jaký je.

Zdánlivá anonymita internetu z lidí sundává masku, kterou v životě nosí. Někdo nemá rád děti, někdo důchodce, jiný Romy, další nemá rád věřící lidi, další nezaměstnané, další přistěhovalce, jiný homosexuály a tak bychom mohli pokračovat. U starší generace by některé pohnutky z historického hlediska šlo pochopit, že nemají rádi Němce, sudetské Němce nebo Rusy, ale proč si neustále hledáme nějaké nepřátele a máme z nich strach? Kdo se chce chovat lidsky k druhým, je tak často nazýván výrazy jako sluníčkář, pravdoláskař (v kombinaci se sprostým slovem), jako pomatenec, blbec, atd. Jako by se za postavení na stranu pravdy a lásky měl člověk stydět.  

Často hledáme znamení, že se blíží druhý příchod Ježíše, v něčem jiném než je náš vztah k druhým lidem. Hledáme znamení například v přírodních katastrofách nebo v židovském národě. Přemítáme, ze kterého národa vzejde antikrist. V systémech evidence osob hledáme označování oné nestvůry ze zjevení, která má přijít na svět.

Přitom přírodní katastrofy byly i kdysi. Z bádání vědců vychází najevo, že se mnohdy po přírodní katastrofě ztratila celá města, shořely obrovské oblasti krajiny nebo byly zaplaveny vodou. Lidé o mnohých živelných katastrofách prozatím ani moc neví, protože nebyla média, která by nám v přímém přenosu ukázala onu zkázu. Nebyl nebo nepřežil nikdo, kdo by je mohl zaznamenat. 

Vznik Státu Izrael taky zatím nepřipomíná to proroctví z Bible, kdy Bůh označí své služebníky z izraelského národa spolu s nesčíselným zástupem z dalších národů, aby mu sloužili (Zjevení 7, 1-16), kdy má pak vzniknout i nový Jeruzalém, který bude mít brány věčně otevřené pro všechny národy spasených, kdy v něm bude mezi lidmi přebývat Pán Bůh a Ježíš, aniž by v něm jediný chrám (Zjevení 21, 9-27). Jinde v Bibli se píše, že Lid Izraelský bude bydlet v bezpečí. Zdi, které tam nyní jsou, všemožné kontroly, systémy proti raketám a útoky na obyvatele ukazují pouze na snahu lidí, kteří mají strach, a chtějí ubránit své území. Jejich území mnohé státy a lidi neuznávají a nerespektují a o Jeruzalém se přetahují s Palestinci. Díky zaslíbení danému jejich otcům dojde Izrael spásy jako Bohem vyvolený národ. Myslíme si snad, že by je Bůh nechal o zaslíbené území takto bojovat? Boží zaslíbení jsou věčná, díky jejich selhání došla spása k pohanům, ale tak jako my jsme byli naroubování z plané olivy na ušlechtilou, tak oni, kteří byli vylomeni z ušlechtilé olivy kvůli nevěře, můžou být naroubováni zpět, tak se nepovyšujme, abychom nebyli z ní opět vylomeni. (Římanům 11, 11-31)

Proto další a další rozvahy nad znameními posledních dnů kolem nás se zdají být marné. Kdyby bylo předpovědění Ježíšova druhého příchodu tak jednoduché, neříkal by nám, že přijde jako zloděj v den, kdy se ani nenadějeme.

V dnešní době je pro nás věřící víc nebezpečné zapomínat na naše vztahy k druhým lidem. Máme milovat jedni druhé, jako Ježíš miloval nás (Jan 13, 31-35) a dokonce máme milovat i své nepřátele (Matouš 5, 44). Ježíš prorokoval, že v těch dnech, které se blíží, ochladne láska mnohých. Je to myšleno jen v návaznosti k lásce k Němu? Sám říká, že kdo nepomůže druhým trpícím, o tom řekne, že ho nezná. Říká: „Viděli jste mě nahého, hladového, trpícího a nepomohli jste mi“ a má na mysli trpící lidi v našem okolí.

V naší společnosti už někteří dělíme lidi na ty, kterým bychom pomohli, a kterým bychom nepomohli. Dělíme je na ty, kteří dělají něco špatně a my s nimi nechceme mít nic společného a na ty, kteří jsou podle nás dobří. Ani Ježíš nepřišel na svět lidi soudit, ale zachránit je. Soudit bude až při druhém příchodu ty, kteří o něm slyšeli, ale nepřijali Ho.

My nemáme soudit druhé, ale máme jít ke všem národům a zvěstovat jim Ježíšovo evangelium. Ty národy, který k nám nyní opět přicházejí, nám jdou jakoby naproti a my nemusíme nikde cestovat. Píši „opět“ přicházejí, protože to není jen tato vlna uprchlíků v celé historii, je prozatím jen ta z těch větších, který nás přistihla nepřipravené, která nám ukazuje naši nelásku k druhým. Nemáme ani soudit například homosexuály. I oni můžou díky Ježíšově evangeliu dojít spásy. Jak je psáno, kdo mě chce následovat, vezmi svůj kříž, zapři sám sebe a následuj mě. Před Ním není rozdíl v hříchu, například zda my máme nějaké zlé myšlenky, zda někdo jiný nyní věří jiným bohům nebo zda někdo podlehl svým choutkám. Nesuďme je tedy za to, ani jim neschvalujme jejich konáni, když je to v rozporu s Biblí. Ani tak ani onak bychom sobě ani jim nebyli prospěšní. Pouze je v lásce napomínejme a vyučujme pravdě. Když v Něho uvěříme, můžeme dojít všichni stejné spásy.

Další informace