Děkujem Ti Pane Bože, že nás máš tak rád

Náš syn Matoušek má rád písničky, a to hlavně ty z nedělní školky. Během programu na školce sice s dětmi zpívat nechce, ale když je doma, vezme často svoji malou kytarku, zpěvník a pak „koncertuje“. Oblíbil si i písničku: Děkujem ti, Pane Bože, že nás máš tak rád. Je sice fakt, že když ji začne zpívat ráno v půl šesté, kdy všichni ostatní ještě chtějí spát, přivádí nás tím k šílenství. Na druhou stranu si ale díky tomu můžeme uvědomit, že jsme se mohli probudit do nového dne a máme tak za co děkovat.  :-)

Naše děti učíme, aby uměly lidem i Bohu poděkovat za to, co dostávají. Ale jak je to s námi? Jsme vděční? Musím říct, že já osobně se často přistihnu při tom, jak si stěžuji na to či ono, místo abych děkovala za spoustu jiných věcí, které mám a nejsou samozřejmostí. A když už si nestěžuju, tak se nad spoustou věcí zbytečně starám. Řeším různá coby, kdyby…jestli zvládnu to a ono…aby se nikomu nic nestalo…aby děti neonemocněly. Takové a jiné strachy a obavy nás často úplně paralyzují a místo abychom všechno odevzdali do Božích rukou, stresujeme sebe i své okolí. Přitom nám Pán Ježíš říká: „Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což nejste o mnoho cennější, Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat?“  (Matouš 6,25-27)

Prožíváme teď opět období poděkování za úrodu, kterou jsme sklidili z našich polí a zahrad. Léto bylo letos extrémně teplé a suché a proto měli mnozí taky obavy, jaká ta úroda vůbec bude. Kdo chtěl vytrénovat svaly a nechtěl jít do posilovny, mohl den co den popadnout konve s vodou a zalévat a zalévat. Byla to na první pohled taková trochu marná práce, protože voda vždy jen zasyčela a druhý den bylo zase sucho jak na Sahaře. Taky jsme si říkali, jestli něco vyroste, jestli všechno ovoce neopadá, jestli to má cenu. Pán Bůh nám ale ukázal, že není důležitý ten, kdo sází a zalévá, ale ten, kdo dává vzrůst. I přes nepříznivé podmínky v podobě sucha jsme nakonec sklidili dost různého ovoce i zeleniny. Sklep máme plný brambor pro celou rodinu, spoustu ovoce a zeleniny jsme už snědli nebo rozdali, a když vidím regály se všemi zavařeninami, které podle mého muže hrozí zřícením, uvědomuji si, jak se máme dobře a že máme velký důvod k vděčnosti.

Nejen v tomto období, ale každý den, když se probudíme, máme na výběr. Buď budeme od rána nevrlí a budeme si na všechno stěžovat, a nebo si řekneme, že přece máme mnoho důvodů k vděčnosti a budeme Pánu děkovat.  Přeji sobě i vám, aby zvítězila ta druhá varianta. „Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás.“ 1.Tes. 5,18

Další informace