TOLERANCE v Novém zákoně

Chceme se zamyslet nad tolerancí Ježíše Krista a jeho apoštolů. Co je tedy tolerance?

Příruční slovník naučný uvádí tuto definici: „Tolerance je snášenlivost k odlišnému mínění, názorům někoho, zvláště politickým nebo náboženským.“

Wikipedie uvádí následující definici: „Tolerance (z latinského slovesa tolerare, snášet, strpět) znamená česky snášenlivost, tj. ochotu, schopnost případně možnost přijímat či snášet něco samo o sobě spíše nežádoucího nebo nepříjemného.“

Abychom pochopili Ježíše Krista a jeho apoštoly, uvedu nejprve příklad z oblasti medicíny. Jsme velmi vděční odborníkům, kteří objevili viry a bakterie, které způsobují lidem mnoho utrpení a mnohdy i smrt. K nim patří Louis Pasteur, který došel k závěru, že všechny nakažlivé choroby jsou způsobeny živými organismy (mikroby), choroboplodnými zárodky, které vnikly do těla a tam se rozmnožily. Pasteur vytvořil základy aktivní imunizace jako metody preventivního očkování proti nakažlivým chorobám. Zachránil život mnohým lidem.

Mohou být lékaři v současné době tolerantní vůči mikrobům – virům a bakteriím, které ničí lidem zdraví a mnohé usmrcují? Lékař, který by toleroval u pacientů viry neštovic, žloutenky, AIDS, zánětu mozkových blan a také by toleroval bakterie cholery, tyfu, tetanu, moru a jiných nemocí, by přivedl mnohé pacienty na hřbitov a dostal by se jistě do vězení. Tak jako Pasteur došel k závěru, že infekce virů a bakterií ohrožují lidstvo a lékaři musejí vést s nimi nekompromisní boj, tak je tomu i v duchovní a mravní oblasti v životě člověka.

Život lidí na zemi ohrožují nejen viry a bakterie, které ničí tělo; v lidech jsou mnohé viry-hříchy, které ničí jejich charaktery, mravní hodnoty a vztahy mezi lidmi. Působení virů v oblasti mravní má děsivé následky: nenávist mezi lidmi, zločiny, vraždy, rozbitá manželství, nešťastné rodiny a přeplněná vězení.

Pán Ježíš Kristus přišel k nám, aby nám lidem odhalil zdroj veškerého zla, které ničí lidem život na zemi a oddělují lidí ze společenství s Bohem, ale především proto, aby připravil pro nás záchranu. Příčinou veškerého zla je duchovní a mravní infekce zla, kterou všichni lidé dědí. Bible tuto infekci nazývá hříchem.  Kristus přišel také jako geniální Lékař, který připravil lék proti veškeré infekci zla. Kdo se svěří do jeho odborné péče a plně mu důvěřuje, prožívá zázrak uzdravení.

Pán Ježíš odhaluje v Bibli velké množství duchovních virů, které lidem ničí život. Uvedu citáty ze slovenského ekumenického překladu, který je přesnější: Zvnútra, totiž, z ľudského srdca, vychádzajú zlé myšlienky, smilstva, krádeže, vraždy, cudzoložstvá, chamtivosť, podlosť, podvody, neviazanosť, závistlivé pohľady, rúhania, pýcha, pochabosť.“ Mar. 7,21-22. „Či neviete, že nespravedliví nebudú dedičmi kráľovstva Božieho? Nemýľte sa! Ani smilníci, ani modloslužebníci, ani cudzoložníci, ani homosexuáli a ich súložníci, ani zlodeji, ani lakomci, ani opilci, ani rúhači, ani vydierači nebudú dedičmi kráľovstva Božieho.“ 1.Kor.6,9-10.

Ježíš Kristus jako Lékař duší a mezilidských vztahů je ke všem virům-hříchům, které ničí život člověka, naprosto netolerantní a vede s nimi nekompromisní boj. Každého člověka velmi miluje, má maximální soucit s každým trpícím a infikovaným člověkem a připravil všechno pro jeho záchranu. Člověk se však musí rozhodnout, zda chce být z infekce zla vyléčen a zachráněn pro nový a kvalitní život a svěřit se s plnou důvěrou do jeho odborné péče. Ježíš Kristus je v duchovní a mravní oblasti jediným skvělým Odborníkem a opravdovým Zachráncem. Tak jako Pasteur pomohl mnohým lidem, tak i Kristus pomohl již milionům lidem na této zemi.

Jeho přístup k lidem, kterým infekce zla ničila život, byl nejen tolerantní, ale přímo vstřícný.       

Uvedu tři příklady. Zákoníci a farizeové přivedli k Ježíši ženu přistiženou při cizoložství a řekli mu: „Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice. V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?“ On nějakou dobu mlčel. Pak jim po naléhání řekl:  „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem“. Když všichni odešli, zeptal se jí: Nikdo tě neodsoudil?... Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš.“ Jeho slova měla uzdravující moc. Jan 8,3

Muž, kterého chamtivost a nečestné jednání učinilo velikým boháčem, chtěl vidět Ježíše. Jelikož byl malé postavy, vylezl na strom. Byl jistě velmi překvapen, když z úst Ježíše zazněla slova:  „Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě“. Pak čteme:  „On ho s radostí přijal.“  Na veřejné reptání mnohých odpověděl: Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a koho jsem ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně.“ Ježíš mu řekl: Dnes přišlo spasení do tohoto domu. Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.“Luk.19,1-10. Kristus ho uzdravil z infekce hříchu.

Pán Ježíš byl hostem u jednoho farizea. Když se jedna žena, známá ve městě jako hříšnice, dozvěděla, že Ježíš je hostem u farizea, přišla do jeho domu. „S pláčem přistoupila zezadu k Ježíšovým nohám, začala mu je smáčet slzami a otírat svými vlasy, líbala je a mazala vzácným olejem.“ Po rozhovoru s hostitelem jí Ježíš řekl: „Jsou ti odpuštěny hříchy… Tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji.“ Luk.7,36-50. Pán Ježíš ji přijal s velikou tolerancí jako kající hříšnici a ona prožila zázrak odpuštění a uzdravení.

Pán Ježíš miloval všechny lidi a pomáhal všem, kteří přišli k němu s důvěrou. Všechny lidi učil lásce a vzájemné úctě. Dokonce učil i lásce k nepřátelům: „Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují.“ Luk.6,27.

Kristus byl však netolerantní k lidským výmyslům, které byly překážkou mnohým lidem k jejich záchraně a k novému životu. Když přišel v Jeruzalémě do chrámu, byl šokován tím, co lidé udělali v chrámovém prostoru. „Vešel do chrámu a vyhnal prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků a stánky prodavačů holubů; řekl jim: „Je psáno: Můj dům bude zván domem modlitby, ale vy jste z něho udělali doupě lupičů.“ Mat.21,12-13. Velmi si přál, aby chrám byl místem záchrany pro všechny, kteří touží po proměně života a ne místem, kde se konají bezduché obřady.

Byl také netolerantní k názorům Židů, kteří ho pro jeho učení chtěli zabít. „Já jsem vám mluvil pravdu, kterou jsem slyšel od Boha, a vy mě chcete zabít… Ježíš jim řekl: Kdyby Bůh byl váš Otec, milovali byste mě, neboť jsem od Boha vyšel a od něho přicházím. On mě poslal. Proč mou řeč nechápete? Proto, že nemůžete snést mé slovo. Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě…  Já mluvím pravdu, a proto mi nevěříte… Mluvím-li pravdu, proč mi nevěříte?“ Jan 8,40-46. Ježíš Kristus je Učitelem pravdy. Řekl to jasně a nekompromisně: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne.“ Jan 14,6. Pilátovi, který ho soudil, odpověděl slovy: „Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“Jan 18,37. Jako Učitel a Svědek pravdy nemůže tolerovat falešná učení, která svádějí lidi na scestí.

Podle vzoru Mistra byli i apoštolové vstřícní a tolerantní ke všem lidem a k takovému životu vedli i všechny věřící. „V úctě dejte přednost jeden druhému.“ Ř.12,10.  „Radujte se s radujícími,  plačte s plačícími. Mějte porozumění jeden pro druhého. Nesmýšlejte vysoko, ale věnujte se všedním službám… Vůči všem mějte na mysli jen dobré.“ Ř.12,15. „Bratra ve víře slabšího přijměte mezi sebe, ale nepřete se s ním o jeho názorech. Někdo třeba věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen rostlinnou stravu… Někdo rozlišuje dny, jinému je den jako den… Nesuďme už jeden druhého, ale raději posuďte, jak jednat, abyste nekladli bratru do cesty kámen úrazu a nepůsobili pohoršení… A tak usilujme o to, co slouží pokoji a společnému růstu.“ Ř.14,1. „My silní jsme povinni snášet slabosti slabých a nemít zalíbení sami v sobě. Každý z nás ať vychází vstříc bližnímu, aby to bylo k dobru společného růstu. Ř.15,1-2

Tak jako Kristus, ani apoštolové nemohli tolerovat učení a náboženské obřady, které přivádějí lidi do duchovního otroctví a záhuby.

V městě Lystra uzdravil Pavel chromého od narození. Lidé plní úžasu klasifikovali Pavla a Barnabáše jako bohy. Rozhodli se, jistě z vděčnosti a z obdivu, že je budou uctívat jako bohy. Pohanský kněz dal přivést k bráně ověnčené býky a chtěl je apoštolům obětovat. Apoštol Pavel tento projev obdivu a uctívání rozhodně odmítnul. K jejich snaze uctívat ho jako boha byl naprosto netolerantní. Řekl jim rozhodně: Co to děláte? Vždyť i my jsme smrtelní lidé jako vy. Zvěstujeme vám, abyste se od těchto marných věcí obrátili k živému Bohu.“  Sk.14,11+18

Na ostrově Kypru přijali Pavel a Barnabáš pozvání od vzdělaného místodržitele Sergia Pavla, který měl zájem o zvěst Božího slova. Když kouzelník Elymas, který působil na dvoře místodržitele, viděl s jakým zájmem místodržitel poslouchá Boží slovo, vystoupil proti apoštolům a snažil se odvrátit  místodržitele od víry. Apoštol Pavel netoleroval kouzelníkovu snahu udržet místodržitele pod svým kouzelnickým vlivem a vystoupil radikálně proti: „Ty svůdce všeho schopný, synu ďáblův, nepříteli Boží spravedlnosti, kdy už přestaneš podvracet přímé cesty Páně? Nyní na tebe dopadne Boží trest: Oslepneš…“ „Když místodržitel uviděl, co se stalo, uvěřil, pln údivu nad učením Páně.“  Sk.13,8-12

Apoštolové Pavel a Silas byli v městě Filipis a setkali se tam s dívkou, která měla věšteckého ducha. Když šli do modlitebny, šla za nimi a volala: „Toto jsou služebníci nejvyššího Boha. Zvěstují vám cestu ke spáse.“ Dělala to mnoho dní. Pavlovi to bylo proti mysli. Řekl tomu duchu: „Ve jménu Ježíše Krista ti přikazuji, abys z ní vyšel.“ Duch odešel. Přestala věštit. Její majitelé ztratili zdroj výdělku. Pavel byl k věšteckému duchu netolerantní.  Když její páni zjistili, že přišli o svůj zisk, zorganizovali vzpouru proti apoštolům a obvinili je, že pobuřují město. Soudcové je dali zbičovat a uvěznit. Ve vězení oslavovali Boha zpěvem. Jaký byl výsledek uvěznění? Strážce vězení uvěřil s celou rodinou v živého Boha. Sk.16,16-18.

V Bibli čteme, že i apoštolům nebylo tolerováno nesprávné jednání. Apoštol Jan dostal zjevení o svatbě Beránkově.  Byl plný úžasu a padl andělovi k nohám. Sám tu událost zapsal: „Tu jsem padl na kolena k jeho nohám. Ale on mi řekl: Střez se toho! Jsem jen služebník jako ty a tvoji bratří. Před Bohem poklekni!“  Zj.19,9.  Když pak viděl apoštol Jan nádheru nové Země, padl opět na kolena před andělem: „A když jsem to uslyšel a spatřil, padl jsem na kolena k nohám anděla. Ale on mi řekl: Střez se toho! Jsem jen služebník jako ty a tvojí bratří proroci.  Před Bohem poklekni.“ Zj.22,8-9

Apoštol Pavel píše: „Když pak Petr přišel do Antiochie, postavil jsem se otevřeně proti němu…Nejprve jídal společně s pohany… když přišli někteří lidé z okolí Jakubova, začal couvat a oddělovat se. Spolu s ním se takto pokrytecky chovali i ostatní židé. Řekl jsem Petrovi přede všemi: Jestliže ty, který jsi Žid, nedodržuješ mezi námi židovský zákon, jak to, že nutíš pohany, aby ho dodržovali?“ Pavel jako učitel Kristova učení nemohl tolerovat pokrytecké jednání ap.Petra. Gal.2,11

Do galatských sborů, kde Pavel působil, začali přicházet židovští zvěstovatelé, kteří přinášeli do těchto sborů jiné evangelium a mnohé ovlivnili. Pavel členům sborů napsal: „Divím se, že se tak rychle odvracíte k jinému evangeliu. Někteří lidé vás zneklidňují a chtějí Kristovo evangelium obrátit v opak. I kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium, budiž proklet. Znovu to opakuji:  Jestliže vám někdo hlásá jiné evangelium, budiž proklet!“ Gal.1,6-9  „Vy pošetilí Galatští, kdo vás to obloudil, vždyť vám byl tak jasně postaven před oči Ježíš Kristus ukřižovaný… Začali jste žít z Ducha Božího a teď spoléháte sami na sebe?“ Gal. 3,1   „Jak to, že se zase navracíte k těm bezmocným a ubohým mocnostem a chcete se jim dát znovu do otroctví? Dodržujete ustanovení pro dny a měsíce, období a roky! Bojím se, aby úsilí, které jsem vám věnoval, nebylo nakonec nadarmo.“ Gal.4,9-10. Pavel nemohl souhlasit s falešným evangeliem a velmi radikálně je odmítnul. Tolerovat falešné evangelium by znamenalo souhlasit s hroznou duchovní infekcí.

V dopisech sedmi sborům v Malé Asii ukazuje Pán Ježíš, co je příčinou šíření duchovní a mravní nákazy v Církvi. Tak, jak není možné tolerovat viry a bakterie v těle člověka, tak není možné tolerovat duchovní viry a bakterie hříchu v těle Církve.

Sboru v Efezu píše: „Mám proti tobě, že už nemáš takovou lásku jako na počátku. Rozpomeň se, odkud jsi klesl, navrať se a jednej jako dřív. Ne-li, přijdu na tebe!“ Zj. 2,4

Sboru v Pergamu píše: „Mám proti tobě, že máš u sebe zastánce učení Balaámova…který  učil svádět syny Izraele, aby se účastnili modlářských hostin  a smilnili. Proto se obrať… přijdu a budu s nimi bojovat mečem svých úst.“ Zj.2,14

Sboru v Thyatirech píše: „Mám proti tobě, že trpíš ženu Jezábel, která svádí moje služebníky ke smilstvu a k účasti na modlářských hostinách…. Sešlu na ni nemoc a do velikého soužení uvrhnu ty, kdo s ní cizoloží.“ Zj.2,20

Sboru v Sardách píše: „Podle jména jsi živ, ale jsi mrtev. Probuď se a čiň pokání. Nebudeš-li bdít, přijdu tak, jako přichází zloděj.“ Zj.3,2

Sboru v Laodikeji píše: „Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Ale že jsi vlažný, vyplivnu tě ze svých úst..Jsi ubohý, slepý a nahý.Vzpamatuj se tedy a čiň pokání.“ Zj.3,15.

Kristova přísnost a rozhodnost vyjádřena v těchto slovech je důkazem, jak mu velice záleží na tom, aby křesťané žili kvalitním, duchovně a mravně zdravým životem, aby bděli a rozhodně odmítali všechny viry hříchu a bojovali dobrý boj víry, proti veškerému duchovnímu a mravnímu zlu. Je to zápas o zachování svatosti a věrnosti na cestě do Božího království. Žádná tolerance s duchovními viry hříchů nemá místo v životě člověka, který následuje Krista. Kristus, který si nás zamiloval a velmi mu záleží na našem duchovním zdraví a na opravdové kvalitě našeho života, dává nám každý den své Slovo, které je zdrojem duchovního zdraví. Dává nám také rady, co máme dělat, aby duchovní a mravní viry hříchu nezničily náš osobní život, naše vztahy, kvalitu našeho zemského života a jasnou perspektivu do budoucnosti a jistotu věčného života v Božím království. Je velmi důležité, abychom brali vážně všechna Kristova zaslíbení i varování. „Já jsem světlo světa; kdo mne následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ Jan 8,12. „Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.“ Jan 5,24. „A nevstoupí tam nic nesvatého, ani ten, kdo se rouhá a lže, nýbrž jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života.“ Zj.21,27. „Blaze je těm, kteří slyší Boží slovo a zachovávají je.“ Luk.11,28. Pro každého křesťana platí Kristova slova: „Buď věrný až na smrt, a dám ti vítězný věnec života.“ Zj.2,10.

Další informace