Boží řád

“Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří.“ Žalm 1,1-3

Nedávno jsem četl knihu Johna Bevera - Bázeň před Hospodinem. Musel jsem nad ní při četbě hodně přemýšlet a způsobila ve mně mnoho otázek i odpovědí. Uvědomil jsem si mnohé věci a zákonitosti a chtěl bych je alespoň z části napsat. Snad vás také navnadím si tuto knihu přečíst. Tento článek není recenze knihy, ale výňatky z ní a některé myšlenky, které ve mně vyvolala.

Podtitulek knihy je: Objevte klíč k důvěrnému poznání Boha.

V první části autor hovoří o Boží chvále a o podmínkách, kdy můžeme uvidět Boží chválu. Dává otázku: Myslíte si, že Král králů a Pán pánů přijde tam, kde mu není vzdána patřičná úcta a čest? 3. Moj. 10.3: „V očích těch, kteří ke Mně přistupují, musím být svatý, a před tváří všeho lidu musím být oslaven.“ Nikdy nebudeme mít bázeň před Hospodinem, když nebudeme znát Jeho velikost a slávu. Izajáš 29.13: „Protože se tento lid přibližuje ke mně ústy a ctí mě svými rty, ale svým srdcem se ode mne vzdaluje a jejich bázeň přede mnou se stala jen naučeným lidským příkazem,… „Máme stále snahu snížit úctu a bázeň na rovinu lidí. Určitě známe příběh, když si Izraelci na poušti udělali zlaté tele a uctívali ho. Oni to zlaté tele nazvali Hospodin. Tedy neuctívali jiného boha. Problém byl v tom, že snížili Boží velikost na úroveň lidí, zredukovali Boha, oslavovali Boha světským způsobem. Sloužíme Bohu v podobě, do které jsme si Ho přetvořili. Čím obsáhlejší je naše poznání Boží velikosti, tím spíše Mu vzdáme čest v patřičné bázni.

Dříve než Bůh zjeví Svou slávu, musí být nastolen Boží řád. Když je poté zjevena Jeho sláva, přichází mnohé požehnání. Ale jakmile je zjevena Jeho sláva, jakoukoli neuctivost, narušení řádu, nebo neposlušnost stihne okamžitý soud. Podívejme se na několik příkladů, které dobře známe, z tohoto úhlu pohledu.

Bůh strávil šest dnů nastolením řádu na zemi. Nakonec dal řád lidskému tělu. Všechny zvířata měla nějakou přikrývku (srst, peří, šupiny), ale člověk byl oděn slávou a důstojností (jak říká žalmista). První lidé žili ve velkém požehnání, nebyly nemoci, nákazy ani chudoba. Nejlepší bylo, že Adam s Evou měli výsadu chodit s Bohem v Jeho slávě. Když se člověk rozhodl neposlechnout, následoval soud. Ztratili slávu a poznali ihned, že jsou nazí. A další soud známe.

Mojžíš, který byl povolán Bohem, aby vyvedl Izrael z Egypta, se na cestě do Egypta setkává s Bohem, který jej chtěl usmrtit. 2. Moj. 4.24-26: Když se na cestě chystali nocovat, střetl se s ním Hospodin a chtěl ho usmrtit. Tu vzala Sipora kamenný nůž, obřezala předkožku svého syna, dotkla se jeho nohou a řekla: "Jsi můj ženich, je to zpečetěno krví." A Hospodin ho nechal být. Mojžíš byl obřezán ještě v Egyptě, obřízka byla smlouva s Bohem. Jeho syn, který se narodil na poušti, nebyl obřezán, byl mimo smlouvu, Sipora to pochopila a dala věci do pořádku, dle řádu Božího.

Podívejme se na Davida. Jistě si pamatujete událost, když vezli truhlu smlouvy do Davidova domu. Pelištejci ukradli Izraeli Boží schránu, za to je Bůh postihl nemocí. Pelištejci nakonec poslali schránu zpět Izraeli na novém voze taženém dvěma kravami. Po mnoha letech se David rozhodl umístit Boží schránu ve svém domě (chrám ještě nebyl postaven). Jak to udělal? Podobně jako Pelištejci - na voze. Přitom v Mojžíšově zákoně bylo jasně napsáno, jak se schrána má přepravovat - měli ji nést kněží na ramenou. Při tom, jak David vezl schránu, musel zemřít Uza, který ji chtěl přidržet, aby nevypadla. David dělal dobrou věc svým, světským způsobem, soud přišel pro nedostatek poznání na straně Davida. (2. Sam. 6. 1-10.)

V Nové smlouvě si všimneme příkladu Ananiáše a Safiry. Byla zjevena Boží sláva tak mocně, že pouhý stín apoštola Petra uzdravoval. Lidé v prvotní církvi prodávali svá pole a dávali na potřeby církve. Ananiáš prodal pole, nechal si část peněz, ale zřejmě tvrdil, že toto je vše, co za něj dostali. Byla to neuctivá oběť, za kterou přišel okamžitý soud. Čím silněji je zjevena Boží sláva, tím rychlejší je Jeho soud nad neúctou.

V Písmu je mnoho dalších příkladů o okamžitém soudu, ale také o odloženém soudu (např. synové Héliho).

Autor píše: Osobně jsem poznal, že člověk může mít ohromné nadšení, a přitom postrádat poznání. Nadšení a vášeň, pokud není umírňována poznáním, vedla vždy do potíží. A navíc jsem zjistil, že mou zodpovědností je usilovat o poznání od Boha. (Přísl. 2. 1-5.).

Mnoho lidí volá po tom, aby Bůh obnovil svoji slávu. Modlí se za pozdní déšť. Podřizují se Božímu pročišťování a nestěžují si, když procházejí zkouškami. Nereptají, když duchovně procházejí pouští. Brzy se budou radovat, protože Bůh neodepře Svou slávu těm, kteří po Něm hladoví. Jiní jsou chyceni někde uprostřed - usilují o Boží přítomnost, ale podobně jako u Davida není jejich úsilí založené na poznání. Hledají Boha svým vlastním způsobem, svou moudrostí. Stále si ještě potřebují plně uvědomit slávu Toho, po kom touží.

Známe list apoštola Pavla do Efezu. Je tam napsána krásná posloupnost, hovoří o řádu v církvi, řádu v manželství, v rodině a končí: Nakonec, moji bratři,... oblečte si celou zbroj Boží. Nelze mít celou Boží zbroj a nemít řád v manželství, v rodině, v církvi. Pouze člověk, který nezná celou tuto posloupnost, se může domnívat, že si může žít podle svého a mít nárok nebo prosit o celou zbroj Boží. První část zbroje je pravda, pravda o sobě, o mém vztahu k Bohu, v manželství, ve sboru, o mém vztahu k autoritám, o mém podřízení se, atd..

- Svatá bázeň je klíčem k Božím pevným základům, odemyká pokladnici spasení, moudrosti a poznání.

- Připravte cestu Pánu tím, že připravíte Jeho lid na Jeho slávu.

Chtěl jsem vás těmito řádky vyburcovat a nadchnout pro blízký vztah s Bohem a taky pro hledání Božího řádu pro sebe. Není nic krásnějšího než mít za přítele velikého a mocného Boha, s nímž můžu mít důvěrný vztah.

Další informace