Blahodárné účinky odpuštění

Proč Pán Ježíš Kristus vložil záležitost odpuštění do nejdůležitější modlitby na zemi? Jistě proto, že mu velice záleželo na tom, abychom odpouštěli druhým a také usilovali, aby bylo i nám odpuštěno. Velmi mu záleží na tom, abychom byli opravdu šťastnými lidmi.

Jsme nedokonalí a často zarmucujeme svého Pána – Dárce života a způsobujeme také zármutek a bolest sobě i druhým. Vzájemná zranění ničí radost a naplňují nitro člověka negativními pocity a vedou  až k zoufalství. Osvědčeným lékem na uzdravení nitra člověka i vzájemných vztahů je odpuštění. To konstatují i psychologové.

Lia Graingerová napsala článek „Odpuštění je dobrý lék.“ „Většinou odpouštění bereme jako cosi, co činíme kvůli někomu jinému. Nový výzkum však ukazuje, že to je jen část celého příběhu. Člověku, který odpouští, se mění fyziologie,“ vysvětluje doktor Robert Enright, zakladatel Mezinárodního ústavu pro odpuštění a autor knih Život v odpuštění a Osm klíčů k odpuštění. Studiu sil a účinků odpouštění se věnuje už přes tři desetiletí. LOdpuštěním se zbavujeme čehosi, čemu říkáme toxický hněv“, pokračuje doktor Enright. Ten totiž může člověka doslova zabít. V roce 2009 publikoval se svým týmem v časopise Psychology and Health studii, v níž se věnuje účinku odpouštění na zdraví srdce kardiaků. Ukazuje v ní, že ti, kdo se dokážou přimět k odpuštění, vykazují ještě po čtyřech měsících zlepšený průtok krve srdcem. Z fysiologického hlediska to dává smysl.  Ve chvílích, kdy vám mozek zaplaví pocity hněvu a touhy po pomstě, aktivují se najednou obě části autonomního nervového systému-sympatická i parasympatická, přičemž ta první člověka stimuluje, zatímco ta druhá jej zneklidňuje. Představte si pedály plynu a brzdy u auta. Co se stane, když sešlápnete oba najednou?  Vůz se začne zuřivě zmítat, což přesně odpovídá stresujícím protichůdným signálům, které tělo a srdce dostává vždy, když se člověk oddává odporu a hněvu. Odpuštěním se však neléčí jen srdce. V roce 2011 zveřejnila Společnost pro behaviorální medicínu studii prokazující, že pomáhá od nespavosti, a další studie, tentokrát Lékařské fakulty Dukeovy univerzity v Severní Karolíně, prokázala souvislosti mezi odpouštěním a posílením imunitního systému u pacientů s pozitivním HIV.  Výzkumy tak rok po roku odhalují nové a nové léčivé účinky odpouštění – od nespavosti po rakovinu.“ 

Jsme velmi vděční odborníkům za tyto výsledky výzkumu, protože potvrzují pravdu biblického učení.  V Bibli se setkáváme s trojím odpuštěním.

První je odpuštění Boží, které každý z nás potřebuje. Jsme lidmi, kteří zdědili přirozenost, ve které je mnoho infekce zla. Pán Ježíš nám tuto infekci odhaluje: „Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost. Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka.“  Mar.7,21-23.  Tato infekce zla v nás působí, vede ke zlým myšlenkám, slovům i činům, odděluje od Boha a naplňuje nitro nepokojem a výčitkami. S touto duchovní a mravní špínou nemůžeme mít společenství s Bohem, ani pokoj a radost v srdci; potřebujeme nutně Boží odpuštění a vnitřní proměnu. David to vyjádřil slovy: „Mlčel jsem a moje kosti chřadly, celé dny jsem pronaříkal. Ve dne v noci na mně těžce ležela tvá ruka, vysýchal mně morek jako v letním žáru. Svůj hřích jsem před tebou přiznal, svoji nepravost jsem nezakrýval, řekl jsem: Vyznám se Hospodinu ze své nevěrnosti. A ty jsi ze mne sňal nepravost, hřích můj.“ Ž.32,3-5. A pak vroucně prosil: „Odvrať svou tvář od mých hříchů, zahlaď všechny moje nepravosti. Stvoř mi, Bože, čisté srdce. Dej, ať se zase veselím z tvé spásy.“ Ž.51,11-12.14. K prvnímu odpuštění dochází tehdy, když si uvědomíme, co jsme zlého mysleli, řekli a vykonali před svatým Bohem, pokoříme se a prosíme o odpuštění. Milostivý Pán Bůh přijímá naši prosbu a pro zásluhy Pána Ježíše Krista nám odpouští a snímá z nás naši vinu. Člověk pak prožívá úžasnou úlevu, pokoj a radost.

Druhé odpuštění potřebujeme, když jsme něčím zarmoutili nebo zranili svého bližního. Je nutné, abychom se pokořili, šli za ním a poprosili o odpuštění. Není to jednoduché, protože pokoření sebe samého je pro většinu lidí velmi náročné. Sebe-pokoření je však tou jedině správnou cestou. V Písmu čteme: „Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost. Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas.“ 1.Petra 5,6.  Na pokoření se a upřímnou prosbu většina lidí reaguje odpuštěním. Po odpuštění zavládne opět vzájemná úcta, důvěra a radost.

Třetí druh odpuštění nastává, když někdo ublížil nám a my mu odpouštíme, i když nás o odpuštění neprosil. V Novém zákoně nás učí odpouštět sám Boží Syn, když se na kříži modlil za všechny, kteří ho odsoudili k ukřižování i za ty, kteří ho nejhroznějším způsobem trápili, tupili a znevažovali: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ L.23,34. V modlitbě „Otče náš“ se učíme prosit o odpuštění i odpouštět: „A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme těm, kdo se provinili proti nám.“ Mat.6,12. „Kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení.“ Mar.11,25  Petr přistoupil k Ježíšovi a řekl mu: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát? Ježíš mu odpověděl: Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.“ Mat.18,22-23.  I apoštol Pavel připomíná křesťanům důležitost odpuštění: „Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.“ Ef.4,32. Jsme nesmírně vděční, že smíme být v Boží škole a učit se prosit svého Pána o odpuštění, prosit o odpuštění i ty, které jsme zarmoutili nebo zranili a také odpouštět všem, kteří nám nějakým způsobem ublížili.

Odpuštění má blahodárné účinky. V prvním případě dochází k obnovení důvěrného vztahu lásky mezi svatým Bohem a člověkem. Srdce člověka naplňuje pokoj, radost a jistota, že je v Boží ochraně. V druhém případě ze srdce člověka odchází hněv, zlost i touha odplatit druhému člověku za ublížení. Srdce člověka, který odpustil, naplňuje pokoj, spokojenost a radost.

Smíme dokonce prosit o odpuštění zlého jednání, kterého se dopustila naše společnost. Ve dnech 17. až 25.května 1995  se konala v Seulu mezinárodní konference misijních pracovníků z celého světa. Na konferenci se sjelo 4 a půl tisíce misijních a evangelizačních pracovníků ze 186 zemí. Byl jsem svědkem následující události:  Japonský delegát pastor  Dr.Paul Ariga klekl na jevišti na podlahu před korejským delegátem Issacem Lee a před celým shromážděním řekl: „Tvůj dědeček byl zabit Japonci ve jménu císaře. Japonci nazývali 2.světovou válku svatou válkou, ale to byl hřích.  Lituji toho před Bohem. Jedině skrze krev Ježíše Krista prosím tě odpusť mi a Japoncům. My jsme zabili tvého dědečka.“  Korejský delegát s velkým dojetím odpověděl: „Odpouštím tobě i tvému národu. Prosím, odpusť mi také; my jsme vás nenáviděli.“  Oba muži se pak vroucně objali. Všichni přítomní byli dojatí. Byl to viditelný projev působení Ducha svatého v jejich svědomí. 

O Božím odpuštění čteme už i ve SZ. V 2.Moj.34,6-7 čteme: „Hospodin, Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích.“  Když lid Izraelský stál před zaslíbenou zemí, Jozue a Káleb ho povzbuzovali k víře a dalšímu putování. Lid však uvěřil deseti pesimistickým zvědům a začal reptat a bouřit se proti Bohu. Mojžíš pokorně prosil Boha o smilování a odpuštění pro celý národ: „Promiň prosím tomuto lidu vinu podle svého velikého milosrdenství, jako jsi mu odpouštěl od Egypta až sem. Hospodin odvětil: Na tvou přímluvu promíjím.“ 4.Moj.14,19-20.  Veliké Boží milosrdenství a slitování vyjadřuje i prorok Micheáš: „Kdo je Bůh jako ty, který snímá nepravost, promíjí nevěrnost pozůstatku svého dědictví! Nesetrvává ve svém hněvu, neboť si oblíbil milosrdenství. Opět se nad námi slituje, rozšlape naše nepravosti. Do mořských hlubin vhodíš všechny jejich hříchy.“ Mich.7,18.  „Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! On ti odpouští všechny nepravosti.“ Žalm 103,2.3.

Jsme nesmírně vděční, že máme tak laskavého a milujícího Otce v nebi, že nejedná s námi lidmi podle našich nepravostí, ale podle svého velikého milosrdenství. Jsme velmi vděční za Písmo svaté, že se smíme učit v Boží škole žít v harmonickém vztahu se svým Stvořitelem i s našimi bližními. Pak se mohou v našem životě realizovat slova, která napsal apoštol Pavel: „Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.“ Fil.4,4.7.

Další informace