Ďáblova taktika

Možná máte taky nevěřící příbuzné a nevíte si rady, jak je oslovit, aby se vaše dobré vztahy nezhoršily. A tak jste jemní, trpěliví, netlačíte na pilu. Čekáte měsíce, roky, modlíte se, ale pořád nic. Možná ale nezaškodí trocha přímočarosti jako v následujícím svědectví. Tady si s tím totiž nelámali hlavu. Nečekali na vhodnou příležitost, správné klima, nebo na jasné Boží vedení.  Zkrátka: "Brácho, mám tě rád, nemohu se dívat na to, jak se topíš v bahně hříchu a jak tě tento svět navěky zabíjí a ty o tom ani nevíš. Musím tě přivést k Ježíši, ať se ti to líbí nebo ne..."

 Díky Bohu, že jsem v takhle mladém věku mohl poznat Pána.

Začal bych tím, co předcházelo mému obrácení. Měl jsem patnáct let, když se jako první z rodiny obrátil můj starší bratr Standa. Rodiče často řešili, kam se to dostal a co to vlastně je, ale mně to bylo jedno. Žil jsem si ve svém světě. Ve světě počítačových her, párty a pátečních diskoték. Bratr mi často povídal o Kristovi a já jsem mu na to nic nenamítal. Vždy mi to bylo nějak jedno. I když mi řikal, že se musím obrátit, vždy jsem si žil dál ten svůj život.

Na šesnáctý věk mého života nikdy nezapomenu. Právě v tomto věku se udály největší změny. Bratr mi kázal pořád víc a víc, ale já jsem se stále nechtěl změnit. Po čase jsem začal přemýšlet nad svým životem. Přemýšlel jsem, jaký je vůbec smysl mého života, čeho chci v životě dosáhnout, jaké to bude, když skoncuji s párty a podobně. Během půlročního přemýšlení a hledání "něčeho" v mém životě jsem zjistil, že uvnitř jsem úplně prázdný. Měl jsem díru v srdci, kterou jsem chtěl něčím zaplnit. Zkoušel jsem to s lepší partou, alkoholem a podobně. Nic z toho nepomáhalo. Všechno to bylo jen takové chvilkové a po čase jsem opět cítil tu prázdnotu.

Dnes vím, že se v mém životě naplňoval verš z Izaiáše 55,11: "Takové je i mé slovo, jež z mých úst vychází: nenavrátí se ke mně s prázdnou, ale vykoná co chci; úspěšně naplní své poslání." A to se přesně dělo. Kázání Božího Slova skrz mého bratra způsobilo to, že mě Duch Boží usvědčoval v mých hříších a ukazoval, že se dá žít život, o kterém sním. O to víc jsem přemýšlel nad Bohem a nad svým životem. Zkoušel jsem všechno možné v tomto světě k tomu, aby mě to udělalo šťastným a naplněným, ale nic nepomáhalo. Právě naopak, byl jsem na tom ještě hůř.

Pár měsíců před svým obrácením jsem už věděl, že jediný, kdo mi zaplní to prázdné místo v mém srdci, je Ježíš. Věděl jsem, že je jedinou cestou, pravdou i životem, ale nedokázal jsem se vzdát svého života, jaký jsem žil. Později jsem dostal zjevení o tom, co v mém životě dělal ďábel: 2 list Korintským 4,4: "Těmto nevěřícím zaslepil Bůh tohoto světa mysl, aby jim nezazářilo světlo evangelia slávy Kristovy, který je obrazem Božím." Věděl jsem, že Ježíš by mne učinil skutečně šťastným, ale nedokázal jsem se odtáhnout od tohoto světa. Pamatuji si, jak jsem někde uvnitř toužil po Kristu, ale ďábel to okamžitě smazal tím, jak by se na mne koukali ostatní, co by si mysleli a o co všechno bych přišel. Přesně tohle je ďáblova taktika u mladých lidí. Snaží se ukázat na to, o co přicházíme, když žijeme s Kristem, co všechno se dá užívat v tomto světě, ale to je lež. Ďábel chce nalákat hlavně mladé lidi na něco "dobré a příjemné" v tomto světě, aby nás měl pro sebe. Snaží se nám ukázat nějaké sladké ovoce, do kterého, když se zakousnete, zjistíte, že je uvnitř shnilé.

Ďábel oslepil mé smysly a nebyl bych se obrátil, kdyby se mě Bůh tak mocně nedotkl. Začalo to tím, že se bratr zasnoubil s Terezkou. Terezka (dnes již bratrova manželka) mi kázala a povzbuzovala mne. Už tenkrát ve stavu zasnoubení spolupracovala s mým bratrem jako tým. Pozvali mě na konfereci. Ďábel na mne útočil zlými pocity a dokonce i nemocí, jen abych se na konferenci nedostal. Když jsem oznámil svému bratrovi, že půjdu, řekl mi, že sobota je můj velký den. Pamatuji si, jak mě to vystrašilo. Dnes vím, že to byl ďábel, který tušil, že mu už odbíjí poslední hodiny, kdy nade mnou panuje. Ježíše Krista jsem do svého života přijal jako Pána a Spasitele v sobotu 17.4.2010 na ranním shromáždění, a hned v ten den jsem se dal i pokřtít. Římanům 8,37: "V tom všem, ale skvěle vítězíme skrze Toho, který nás miluje!" Pamatuji si, jak jsem přes večerní shromáždění odběhl na záchod, a tam jsem vymazal všechny zlé obrázky, písničky a videa z mého telefonu. 2 list Korintským 5,17: "Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Staré pominulo - hle, je tu nové.!" 

Řekl jsem si, že už se nikdy nechci vrátit k tomu odpornému životu, jaký jsem žil. V sobotu 17.4.2010 jsem odcházel z bytu jako hříšný, nespravedlivý a uvnitř prázdný člověk a večer jsem se vracel jako nový, šťastný, ale hlavně s Bohem smířený člověk. Tímto bych chtěl poděkovat manželům Troškovým za jejich vytrvalé modlitby a za to, že mě tím správným způsobem dotlačili ke Kristu. Tímto svědectvím bych chtěl povzbudit hlavně mladé lidi k tomu, aby odmítali ďáblovy plány přitáhnout si vás do světa, protože tam nic dobrého nečeká.

Věřte mi, poznal jsem to na vlastní kůži, že ďábel je lhář, který vám chce říct, co všechno ztrácíte ve svěm věku, ale to je to obyčejná lež.

Díky Bohu, že v takto mladém věku jsem mohl poznat Pána. Jak velká odměna čeká ty, kteří se nepřipodobňují tomuto světu, ale vyznávají, že Ježíš je Pán. Bohužel to není vždy lehké a svět má své tlaky, hlavně od kamarádů. Když jsem se obrátil a řekl jsem to své partičce, určitě si umíte představit, že z toho nebyli příliš nadšení. Neskákali od radosti, že jsem poznal Krista a začal podle Něho žít. Právě naopak. Okamžitě se rozšířili řeči, do jaké sekty jsem se to dostal, a ať se hned vrátím k tomu, jaký jsem byl. Ale já zapomínám na minulost a ženu se za cílem vítězným, odměně vysokého povolání Božího v Kristu Ježíši (Filipským 3,14). Proto i my, utíkejme za spravedlností a pravdou, kterou najdeme v našem Pánu Kristu Ježíši. Římanům 8,38-39: "Jsem si jist, že smrt ani život, andělé ani démoni, věci přítomné nebo budoucí, žádná moc, výšina ani hlubina ani nic jiného v celém stvoření nás nemůže oddělit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu!"

Další informace