„REFORMACE MUŽE“ ANEB ZÁPAS O MUŽE NEUSTÁLE REFORMUJÍCÍHO SE.

V první řadě jsem vůbec nevěděl, jak začít, aby můj článek nepřipomínal stokrát rozdrcený recyklát, ze kterého se někdo donekonečna snaží udělat schůdnou cestu.

Koncem ledna se v třineckém kině Kosmos opět konala konference pro muže Tváří v tvář na téma Reformace muže. Byl to opět dobře strávený čas ve společnosti mužů.

Většinu zřejmě napadne, proč se zrovna letos řešila reformace. V úvodní scénce byly rovněž přibity na dveře teze a to pěkně zostra hřebíky. Ne, neničil se při tom interiér kina, dveře byly rekvizita. Stejně tak na dveře přibíjel své teze před 500 lety Martin Luther, protože viděl, že církev v jeho době křiví pravdu a vůbec není pokorná. Napsal jich tehdy 95, napsali bychom i my dnes nějaké?

Mimo přednášky o Lutherovi byla přednáška právě o pravdě a další o pokoře. Jak s pravdou zacházet a co je to být pokorný. Byla to další dvě velmi důležitá témata a nejen pro muže.

V dnešní době, abychom náhodou někoho „nediskriminovali“ nebo nepůsobili jako xenofobové, musíme mnohdy pravdu skrývat. Mluvení v „jinotajích“, jindy používaná pouze básníky, je dnes přímo vědou několika oborů. Zdá se vám, že se pak naše pravda o Ježíši ve světě ztrácí? Jedinou pravdu, které nás a naše bližní může spasit, obléknou jednou ti, podruhé jiní do slušivého kabátu, ze kterého ale není mnohdy moc patrno, co po nás Ježíš chce. To vše pod zdánlivou rouškou rovnosti. Přeci nebudeme vystupovat z řady, pravdu mají i jiní. Někteří dokonce tvrdí, že k bohu (záměrně píši malé „b“, protože boha vidí lidé v různých věcech) vede spousty cest. Ano, je to tak? Budeme se maskovat? Jak ale mají naši bližní poznat, čemu věříme?

Nebojme se a učme naši pravdu o Ježíši neskrývat. Pravda sice některé bude bolet. Jedny méně, jiné víc, někteří ji nebudou chtít slyšet. Je to však vyvážené velikou radostí pro všechny, spasením a životem věčným. Ježíš promlouval k lidem v lásce s pokorou. Vykládal jim jednoduché příběhy, které lidé mohli jednoduše pochopit. Chodil i za největšími hříšníky, nad nikým se nepovyšoval, nikomu se nevnucoval. Očekával však otevřená lidská srdce. Očekával od lidí pokoru před ním, aby mohl vstoupit do jejich životů a uzdravovat je. Ve verších z Lukáše 10, 2 – 10 Ježíš říká svým učedníkům, kde vás přijmou, tam zůstaňte, kde je nepřijmou, vyjděte ven a varujte je, že se přiblížilo království Boží. Měli zvěstovat pravdu o něm, ale nevnucovat ji tomu, kdo o ni nestojí, protože jak říká, žeň je veliká.

V Bibli Ježíš nikoho bez pokory a uvědomění si svých hříchů nepoklepal po rameni a neřekl, jo, ty jsi dobrý, jsi spasen, budeš se mnou v nebi. Jeho láska k lidem je sice velká, taková, že jí nikdo na světě nemá, nedělá rozdíly mezi lidmi, je pro všechny stejný, ale také důrazně varuje všechny zatvrzelé lidi, že bez pokání jeho láska nebude trvat navěky.

Prozatím všem říká, mám vás rád, pojďte ke mně všichni, kdo jste obtížení hříchem a já vám dám odpočinek. Zvěstuje pravdu o svém otci. Bible je plná pravdy, nenechme pravdu o něm balit do jiného přebalu, nepřidávejme si nic k ní.

Na závěr jeden text z Bible o pravdě a jak si ji udržet z 1. Listu Janova 2, 3-6: A podle toho víme, že jsme jej poznali, jestliže zachováváme jeho přikázání. Kdo říká: ‚Znám ho,‘ a jeho přikázání nezachovává, je lhář a pravda v něm není. Kdo však zachovává jeho slovo, v tom se skutečně Boží láska stala dokonalou. Podle toho poznáváme, že jsme v něm. Kdo říká, že v něm zůstává, musí sám také žít tak, jak žil on.“

Proto se snažme o to, abychom žili jako on a zachovávejme jeho přikázání.

Další informace