Je tvůj sbor přátelský?

Úkolem nás, křesťanů, je nést evangelium všemu stvoření. Představte si tedy, že jste vašemu sousedovi / kamarádovi / spolupracovníkovi povyprávěli vaše svědectví a pozvali jste ho do sboru. On pozvání přijal. Nebo prostě vidíte, že v neděli přišel na bohoslužby někdo nový. Jak těmto lidem účast na setkání mezi spoustou neznámých lidí ulehčit? Budou se mezi námi cítit příjemně? Budou se cítit vítáni?

Nedávno jsem na stránkách Nadace bílá místa, kterou náš sbor podporuje, našla článek od Careyho Nieuwhofa, který právě o tomto hovoří. Nechejme se inspirovat. 

Dívejme se ven, ne dovnitř

Možná se Vám to už stalo. Byli jste na návštěvě ve sboru, kde jste nikoho neznali. Super uvítání, fajn chvály i kázání a všechny během oznámení zvali na kávu po bohoslužbých. Když ale shromáždění skončí, nikdo za Vámi nepřijde, a tak si sami nalijete kávu. Chvilku postáváte u stolečku s kávou, pak si s hrnkem v ruce na nástěnce přečtete všechna oznámení a prohlídnete všechny knížky v knihovničce. Všichni vypadají, že se společně úžasně baví a užívají si vzájemné společnosti. Já se ale cítím trochu jako někdo, kdo by chtěl být toho součástí, ale ve skutečnosti je jen pozorovatel zvenčí. Často se urputně snažíme dostat lidi na nedělní shromáždění. Když ale přijdou, otázka je, jestli si jich někdo všimne?

Přirozeně si většina z nás líp popovídá s někým, koho už zná. Po setkání chci pozdravit kamarády, naplánovat čas další skupinky, dát dárek kamarádce, která měla narozeniny,… ALE. Lidé, kteří jsou u vás ve sboru na návštěvě, jsou většinou právě ti, kteří nejdřív odejdou. Ve sboru nikoho neznají, nemají se tedy s kým bavit a je pro ně proto zvláštní a nepohodlné jen tak postávat a čekat, až se jim někdo přijde představit. Je proto důležité, abychom za novými lidmi zašli předtím, než půjdeme za známými.

Jak píše Paul Bartlett, „připomíná naše církev spíš zabavní parník na výletní cestě, nebo jsme záchranný člun na záchranné misi?“ Jsme tu jako církev proto, abychom si užili navzájem své společnosti, v bezpečí a teplíčku toho, co známe, nebo jsme ochotní vykročit z naší zóny bezpečí? Sám Pán Ježíš trávil čas se svými učedníky, kdy se jim naplno věnoval a soustředil se na ně. Když byl ale na místě, kde byli ostatní lidé, svou pozornost soustředil na ty, co ho ještě neznali.

TIP: Jdi nejdřív za lidmi, které neznáš. Každý z nás má v neděli různé věci, které potřebuje udělat. Pokud tě některý známý osloví a začne rozhovor, omluv se mu s tím, že se jdeš představit lidem, kteří tu jsou poprvé. Anebo vezmi kamaráda s sebou se představit. Lidi ze sboru na tebe, na rozdíl od návštěvníků, většinou počkají. A pokud ne, domluvíš si s nimi setkání na jindy.

TIP: Na začátku setkání může pastor (nebo ten, kdo vede setkání) vyzvat lidi, aby našli někoho, koho neznají a krátce se představili.

TIP: Všímat si nových lidí rozhodně není jen úkolem pro pastora nebo starší. Je proto dobré o tomto mluvit v rámci vyučování nebo oslovit lidi, kteří by se návštěvníkům věnovali. Ale, pozor, všeho moc škodí. Nikdo nechce, aby se na něj na prvním setkání „nalepil“ nadšený křesťan, který ho během pěti minut pozve na všechny sborové akce, pozve ho na oběd a vymámí z něj mailovou adresu pro poslání pravidelných novinek ve sboru. Pověřte tedy pro tuto práci lidi, kteří jsou empatičtí, citliví a dokážou uhodnout, jak moc chce návštěvník mluvit nebo se zapojit. 

Najdou nás vůbec?

Jak vypadá vaše webová stránka/sociální sítě? Je z nich jasné, kdy, kde a jak se můžu dostat do sboru na shromáždění nebo jiné akce? Je na ní jasně zobrazená adresa, mapka a čas, kdy se sbor schází? Lidé by na webu měli možnost vidět čas a místo setkání maximálně skrze dvě klinutí a to dvěma různými způsoby. Pokud už samotný web vypadá nudně, poslední aktualizovaný příspěvek je pět měsíců starý a k místu a času setkání se musím detektivně proklikat přes šest různých sekcí, dává to určitý obrázek lidem, kteří se na stránku dívají.

Pokud se zrovna nescházíte v kostele, který je zdaleka vidět, ale setkáváte se v pronajaté místnosti, ve škole nebo v kavárně, mají šanci vás lidi najít?

TIP: Uprav web tak, aby tam nebylo zbytečně moc informací. Čas a místo setkání by mělo být vidět ideálně hned na domovské stránce a zároveň v sekci „naše aktivity“ nebo „Co děláme“.                                                                                                                     

TIP: Pokud se setkáváte na místě, které není snadné najít pro ty, kdo přijdou poprvé, použijte bannery nebo plakátky se šipkami, které návštěvníky navedou.                                                                                                                                                        

TIP: Uprav web tak, aby byl už na první pohled nejen přehledný, ale i živý a přátelský. Dost nevěřících si dnes pod pojmem „církev“ vybaví slovo „nuda“. Je důležité jim ukázat, že křesťanský život je všechno, ale rozhodně ne nuda. Úvodní stránka by teda měla upoutat pozornost – fotky lidí z akcí, které sbor pořádá určitě na první pohled působí zajímavěji než budova sboru nebo přeslazený obrázek jehňátka na zlatém pozadí.

Káva a čaj           

Je skvělé, že ve většině sborů se káva, čaj a malé občerstvení po nebo před bohoslužbou stalo samozřejmostí. Je známé, že jídlo lidi spojuje a sám Pán Ježíš často prokazoval svou lásku a přízeň tím, že s někým trávil čas při společném jídle. Je to příležitost, jak lidi blíž poznat a seznámit se s nimi stejně jako si příjemně popovídat s těmi, se kterými se už známe. Málokdy ale na kávu po shromáždění půjde návštěvník jen tak sám od sebe. Platí to zvlášť v případech, kdy je setkání u kávy na jiném místě než hlavní program. Když si všimnu někoho nového, je fajn mu nabídnout, jestli by si společně se mnou nedal kávu.

Pokud se člověk nechce seznamovat, je celkem snadné odmítnout a pokud ano, je celkem snadné se seznámit a představit „nováčka“ ostatním. Je nově příchozí student? Můžu ho představit vedoucímu mládeže. Nebo je to maminka s miminkem? V tom případě ji seznámím s maminkami, které se přes týden schází v dětském klubu. Častokrát nejde o to CO, ale spíš JAK to děláme. Osobně mám ráda dobrou, kvalitní kávu a je skvělé, když ji sbor servíruje místo slazeného čaje a instantní kávy. I ta nejlepší káva ale může chutnat celkem hořce, když ji člověk popíjí sám. Na druhou stranu odpustím i tu nejlevnější rozpustnou kávu, pokud ji můžu vypít v milé společnosti.

TIP: Využívejme přirozené dary lidí ve sboru. Pro někoho je radost oslovovat nově příchozí, pro jiného to může být noční můra. Moc rád si ale popovídá s tím samým člověkem, pokud mu ho někdo známý představí.    

TIP: Minulý rok jsem byla na návštěvě v jednom londýnském sboru. Po skončení setkání nás pozvali do suterénu, kde se podával čaj a domácí koláče. Když nad tím přemýšlím, ani si nepamatuju, o čem ten den bylo kázání. Co si ale pamatuju, je úžasný jablečný koláč, ale hlavně velmi milá paní, která koláč servírovala. Neservírovala totiž jen koláč, ale i velkou porci úsměvu a lásky, díky které jsem se v místním sboru mohla cítit jako doma.

Malé detaily hrají (zvlášť na začátku) velkou roli

Moje kamarádka, která je nová křesťanka, se nedávno po návštěvě různých sborů rozhodla, že bude chodit do jednoho konkrétního. Když byla ve sboru podruhé, pastor si jí všimnul, představil se jí a provedl ji po celém sboru. Kamarádka byla nadšená. Když ale přišla do sboru další neděli, pastor k ní přišel znovu a začal se znovu představovat s tím, že se ještě neznají. Jasně, může se to stát. Pastor měl určitě dobrý úmysl se seznámit s někým novým – není v našich silách si pamatovat všechny. Určitě to ale není ideální. A pokud si nejsem jistý, je daleko lepší říct něco jako „my už jsme se představovali, že?“

TIP: Pamatuj si jméno a tvář nových lidí. Častokrát je těžké si zapamatovat každého. Je proto dobré si jméno poznamenat. Jeden z mých největších životních omylů je, když si říkám: „Ale ne, to nemá smysl si psát. Budu si to přece určitě pamatovat.“ Je taky dobré si uvědomit, že ne všechno musí dělat a pamatovat si pastor. Můj známý Sammy si před mnoha lety jako student v novém městě hledal sbor. Na návštěvě jednoho sboru k němu přišel jeden sympatický chlapík, který se představil a zeptal se ho na jméno. Když se po několika týdnech do tohoto sboru vrátil, právě tenhle člověk ho oslovil. „Ahoj Sammy, rád tě zase vidím.“ Sammy byl skoro v šoku, že si někdo pamatoval jeho jméno a byl to jeden z důvodů, proč nakonec ve sboru zůstal. Dneska Sammy pracuje jako pastor právě v tomto sboru a dělá skvělou práci. Malé detaily často, obzvlášť na začátku, hrají velkou roli. Nepodceňujme je.

Křesťanština nikomu nesvědčí

Jakým způsobem mluvíme? Opravdu je nutné používat slova besídka nebo nedělka místo „dětský program“? Křesťané spoustu věcí a frází vnímají jako samozřejmost. Pro člověka, který je na setkání křesťanů poprvé, tyhle výrazy však nedávají smysl. Ježíš během své služby také mluvil jazykem, kterému ostatní rozuměli a který byl v té době přirozený. Oblékal se jako Žid, jedl jako Žid a chodil na židovské oslavy. To, co jej oddělovalo od ostatních, byl zejména jeho charakter a to, jak mluvil a jak se choval. Vyjádření „jsme spasení krví Beránka“ během vysvětlování evangelia sice zní poeticky a duchovně. Stejně tak ale poslouží věta „Jsme zachránění díky oběti našeho Pána Ježíše Krista.“ Nezní sice tak duchovně, lidé jí ale zato budou rozumět. Nemusí jít ale jen o „staré, zažité výrazy“. Stejně nejasně může působit pozvání „přijít v úterý na Getting Deeper“ nebo to, když se v rámci oznámení „mají zájemci o službu v Royal Rangers hlásit u Markéty.“    

TIP: Výrazy jako sbor, nedělka, ohlášky, mládež nebo kancionálka zkusme nahradit slovy, které se dneska běžně používají. Lidi, kteří jsou nám dobře známí, jsou pro návštěvníky nebo nové lidi ve sboru pouze jmény. Ujistěme se, že budou vědět, o koho se jedná.

TIP: Přivítejte na setkání nové lidi. Zároveň je dobré, když se člověk, který setkání uvádí, představí. Jedna věta jako: „Vítejte na dnešním setkání. Pro ty, kteří mě neznáte, bych se rád představil. Jmenuju se …. a jsem pastor/jedním z vedoucích v tomto sboru.“ pomůže návštěvníkům sboru se alespoň trošku zorientovat.

Co dodat?

Nejde až tak moc o strategie, ale spíš o přístup, který máme. Vzpomeň si na to, jak ses cítil, když jsi jako nevěřící poprvé přišel do sboru. Už si to moc nepamatuješ nebo jsi ve sboru vyrostl? Možná by stálo za to se jít do pár sborů podívat. Běž na návštěvu do sboru, kde nikoho neznáš. Jak se budeš cítit? Mít srozumitelné a praktické kázání, pěkný interiér a kvalitní kávu je super. Je skvělé být relevantní dnešnímu světu. Je to ale stále jenom forma. A forma je vždycky druhotná. Nejdůležitější byl, je a vždycky bude obsah. To, jak se chováme, jak mluvíme, jaký je obsah kázání a s jakým postojem přijímáme nově příchozí. V Písmu se píše, že "Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, když budete mít lásku jedni k druhým." Držme se toho. Nevím jak Ty, ale já si to musím často připomínat.

Další informace