Dobrodružství, adrenalin, tma, energie, lentilky ...

Za tímto prapodivným názvem se skrývá věc v zásadě docela jednoduchá-noční putování za ranním východem slunce. Někoho by možná napadlo trochu si přivstat, my jsme to však vzali z o­pačného konce, a pro jistotu ani spát nešli.

Vše začalo 3. července odpoledne, kdy jsme se, místo obvyklé mládeže, vydali družit s mládeží z Niw.

Přivítaly nás stoly prohýbající se pod tíhou občerstvení. Nevím, zda se nám naši spolubratři rozhodli výšlap sabotovat, každopádně po porci grilovaného kuřecího masa a několika zákusků na doražení mnozí z nás neměli na jakoukoliv aktivitu ani pomyšlení.

Přesto jsme se nenechali odradit a, po společné chvíli nad Božím slovem a Radkovým zamyšlením, vyrazili. Nejprve pěšky k vla­kovému nádraží, kde se k nám ještě připojili mládežníci z Těrlicka a část našeho dorostu, a poté vlakem směr Návsí. Po vystoupení z vlaku nám naše dočasná vedoucí Zuzka přidělila čísla, kdyby měl náhodou někdo v plánu se ztratit, tak ať to rychle poznáme. Skončili jsme u 24. Je pozoruhodné, že ráno jsme napočítali to samé. Z toho vyplývá – nulové ztráty.

Od této chvíle už jsme se mohli spolehnout jen na naše nohy. Ze začátku ubíhala cesta docela rychle, takže jsme se v mžiku ocitli v samotném centru Jablunkova. Následovala trasa kolem koupaliště ke kapličce pod Zelenou horou, kde jsme si vychutnali naši první pauzu. Dále kolem Zelené hory směrem na Studeničný. Docela jsme uvítali možnost posedět před chatou a přemístit zásoby jídla z batohů do žaludků. K našemu překvapení ale z chaty vylezla skupinka až moc veselých lidí a s otázkami typu „kdo co pije“ nás začali zvát dovnitř. S díky jsme odmítli a dál popíjeli raději z vlastních zásob. Po krátkém rozhovoru jsme se dozvěděli, že se jedná o partu vedoucích letního tábora, který zrovna na chatě probíhal. No... na první pohled to tak nevypadalo. Abychom je déle nezdržovali, vydali jsme se dál na, směrem na Gírovou, kde jsme rovněž na chvíli zakotvili a pak, přes Jaworzynku, hurá k našemu cíli-Trojmezí. Cestou jsme jen stěží chápali pracovní nasazení místních gorolů, kdy ve svazích, kde by našinec ani nevkročil, oni pěstovali brambory a sušili seno. Vzhledem k tomu, že do východu slunce ještě nějaká ta hodinka zbývala, mohli jsme čas trávit odpočinkem. Mohli, ale netrávili. Většina kecala, Jirka, Janka a Peťa hráli slovní fotbal, další prozkoumávali nejbližší okolí, jiní prostě jen tak blbli. Stejně jako houstlo naše očekávání, houstla i mlha v okolí, takže místo vycházejícího slunce jsme nakonec viděli drobné vodní kapky snášející se k zemi. Zdeněk a Kuba takové zklamání psychicky neunesli a rozbrečeli se. Ovšem jako správní chlapi vše zamaskovali tím, že je bolí oči. Zdeno byl na tom trochu hůře, tak jsme mu je zavázali šátkem.

Slunce vysoko, mlha už taky opadla a my se vydali dál na Hrčavu, odkud v ranních hodinách odjížděl autobus do Mostů. Další cestování proběhlo relativně v klidu, nikdo neusnul, takže jsme v Mostech všichni přestoupili na vlak a bez problémů se dopravili do Těšína.

Shrnutí: Noční výšlap byl super, počasí taktéž, výhled na vycházející slunce zahalené mlžným oparem nádherný a ráno nám vůbec nepřipadalo, že za sebou máme téměř 20 km.

Pro všechny, kteří nebyli, jen jeden vzkaz: Těšíme se za rok.

Další informace