Proč bychom se netěšili, aneb co nám chybí a co přebývá

mladež v akciPod tímto dlouhým názvem se skrývají témata VÍRA, NADĚJE, LÁSKA, RADOST, která jsme se rozhodli společně s mládežníky prozkoumat předposlední listopadový víkend na chatě Pod Lípou. A o tom, že to bylo zkoumání nadmíru zajímavé, svědčila jak účast, tak i nálada panující během celého pobytu.

Vše začalo jedním typickým podzimním dnem – takové sychravé páteční odpoledne. Kolem půl šesté večer se u kostela začala scházet parta lidí, převážně z řad mládeže.

Když už nás bylo tak akorát, naskákali jsme spolu s další nezbytnou výbavou do aut a vydali se na výše jmenovanou chatu, která kupodivu nestojí pod žádnou lípou, jak napovídá název, ale pod Javorovým. Po bohaté sladké večeři následovalo pár provozních informací z úst hlavního organizátora Otmara a poté zamyšlení nad pojmem VÍRA, které rovněž vedl Otmar. Myslím, že jeho výklad byl docela poutavý a zajímavý, soudě alespoň podle toho, že nikdo ani oko nezamhouřil. Pro jistotu jsme se ještě dorazili stolními hrami a šli spát.

Probudili jsme se v sobotu ráno, kupodivu před snídani. Dle hesla „co je sladké, to je dobré“ jsme na rohlíky a vánočky namazali vše, co obsahovalo alespoň minimální množství cukru a následně zkonzumovali. Poté nás svoji návštěvou poctil Štěpán Marosz, který s námi rozmlouval o NADĚJI. Použil několik historek ze života, a tak jsme se ani u tohoto zamyšlení nemohli nudit, neboť Štěpánův život je jedno velké dobrodružství. Ani nevím, jak to uteklo, ale už nás Zdeněk s Tomášem svolávali na oběd. Jejich zapékané brambory byly opravdu excelentní. Vzhledem k tomu, že jsme od pátečního večera nepodnikli žádnou fyzicky namáhavější práci (mytí nádobí nepočítám), rozhodli jsme se zdolat Javorový. Na výšlap jsme vyrazili hned po obědě. Cesta vzhůru probíhala celkem obstojně. Někteří z nás, včetně mě, ještě dokonce zkoušeli, ve stavu absolutního bezvětří, pouštět draka. Kdyby se alespoň lísteček pohnul... Nahoře jsme si dali něco na zahřátí (chutě byly různé - od teplého čaje až po chlazenou kofolu) a před setměním zahájili sestup. Můžete mi věřit, že bych raději šel 3x nahoru, než jednou dolů. Mokrá tráva a kluzké kameny udělaly své, takže jsme se ani moc nemuseli snažit nepadat. Nemělo to cenu. Obzvlášť Lenka by o tom mohla vyprávět. Výprava se postupně proměnila v drama, když Honzu po špatném našlápnutí začala bolet noha. Nicméně měl ještě druhou nohu a obě ruce funkční, takže jsme se za společného povzbuzování dobelhali k chatě. Po nezbytné regeneraci u večeře jsme se opět vrhli na studium. Tentokrát LÁSKY. Jana svůj výklad zpestřila zajímavým úkolem. Kluci měli dopsat větu: „Kdyby holky....., to by byl na světě ráj“. A holky samozřejmě naopak. Dokážete si jistě představit, k čemu při následném společném čtení docházelo. Jelikož do půlnoci ještě nějaká chvíle zbývala a my svůj čas chtěli maximálně využít, chopili se slova na téma RADOST Kuba se Zuzkou. Lépe řečeno, po krátkém úvodu nám pustili svědectví Pavla Vaňka. Myslel jsem si, že nejpozději do deseti minut usnu, to jsem ale nevěděl, s kým mám tu čest. Příběh několikrát trestaného muže, jehož smyslem života bylo neustálé utíkání před spravedlností, mě, a myslím, že i ostatní, oslovil tak, že jsme hodinu a půl dlouhé vyprávění vyslechli bez jediné přestávky až do konce. S otevřenýma očima i pusou. To, že Bůh dokáže změnit i takového člověka v evangelistu, je téměř zázrak. Plní dojmů jsme ještě chvíli debatovali a poté se vrhli na různé hry. Někteří do postele. Nevím, co mě k tomu vedlo, ale zúčastnil jsem se hry, jejímž úkolem bylo ve změti písmen najít čím jak nejvíc slov. Moje slovní zásoba však v tuto dobu vykazovala značně nízkou úroveň, takže jsem skončil s absolutním přehledem poslední. Čest poraženým!

V neděli, jakožto poslední den na chatě, bylo nejkrásnější počasí. Celkem teplo a slunečno. Po snídani a menší poradě jsme zamířili do místního sboru SCEAV v Oldřichovicích, kde jsme vyslechli kázání Jirky Chodury a jako hosté zazpívali píseň Víra, láska, naděje. Nevím, zda to byl nějaký vyšší plán, ale během bohoslužeb jsme zpívali písně z kancionálu, nacházející se v oddílu Víra, láska, naděje. Náhoda to být nemohla. Na náhody totiž nevěřím. Po bohoslužbách následoval návrat na chatu a konzumace vydařeného segedinského guláše připraveného Janou a Janou. Abychom si ještě na chvíli odpočali, přišly ke slovu různé relaxační hry. Poté nezbývalo, než sbalit věci, pouklízet a vypravit se zpět domů.

Během víkendu se na chatě vystřídalo celkem 23 lidí a myslím si, že nikdo nemůže své účasti litovat. Děkuji všem, kteří se podíleli na přípravách a taky všem ostatním, kteří prostě jen  jeli, protože bez nich by to nebylo ono.

Další informace