Jak se vzal vánoční strom v kostele?

Vyrostla štíhlá jedlička, tam mezi modříny... takto začíná píseň snad nejznámější pohádky. K duchu vánoc patří tato pohádka stejně neodmyslitelně, jako třeba cukroví, prskavky a... vánoční strom. Apropó, vánoční strom, zamysleli jste se někdy nad tím, odkud se v našem kostele bere vánoční strom? Jak se tam dostane? Kdo ho postaví, nazdobí?

No, řeknu Vám, že já jsem to bral tak trochu jako samozřejmost. Až do dne, kdy se blížil vánoční čas a má skvělá žena se mě zeptala: „Co uděláme s tím smrkem v zahradě? Stejně ho musíme porazit. Co kdybychom ho dali do kostela jako vánoční strom.“ Připadlo mi to jako dobrý nápad. To jsem ale netušil, co to všechno obnáší.

Strom bychom tedy měli. Stál u nás na zahradě se svými čtyřmi metry vzrůstu. Kdo neví, tak naše zahrada je jednou stranou ve svahu směrem do údolí, a ze tří stran je to do kopce - do docela strmého kopce. A co teprve, když si představíte, že je napadáno cca 5cm sněhu.  Přes to všechno, stačil jeden šikovný bratr s nabroušenou motorovou pilou, další dva bratří, kteří s položením stromu pomůžou, auto s pohonem 4x4 a velká plachta, s jejíž pomocí se autem strom vytáhne ke sjízdné cestě...

...

… jeden předvánoční den jsem byl osloven, zdali bych nepomohl s dopravou vánočního stromku do kostela. Dle hesla „kde můžu – pomůžu“, jsem to bezmyšlenkovitě odkýval a pustil z hlavy. Jenže ono sobotní ráno, kdy se tato akce měla odehrát se mi pořád zdálo, že jsem na něco zapomněl. No jasně! Domluvili jsme se s bráchou, že mu příjdu pomoct.

Do telefonu se ozývá: ,,Klidně přijeď, stromek převezeme spolu. A nezdržuj se půjčováním vozíku - to zvládneme s autem.“ Tak dobře tedy, jedu do Žukova. Nejdříve Horního (k bráchovi) a poté Dolního (k Jarkovi), na jehož zahradě se měl stromek vyskytovat. Tam na nás čekalo pár chlapů a již pokácený stromek položený na plachtě. Společně jsme ho naložili na auto - ano, má střecha se totiž pro tuto vánoční ozdobu jevila jako nejpříhodnější místo. Pořádně jej přivázali, dovnitř ještě naházeli další větve na výrobu ozdob a vydali se směrem ke kostelu.

Je fakt, že takto ozdobený Favorit budil u řidičů projíždějících aut mírný úsměv na tváří, ale když jsou ty Vánoce... Díky Bohu nám cestou nikdo nechtěl pomáhat a chránit, takže jsme v pořádku a bez pokuty dorazili do cíle. Stromek následně, po mírné úpravě kmene a usazení do stojanu putoval na své již tradiční místo vedle oltáře a my se již v neděli mohli kochat touto tradiční vánoční ozdobou. I když mi vždy bylo jasné, že stromek se do kostela sám nedopraví a nenazdobí, po této příhodě mi to bude rozhodně ještě jasnější a budu myslet i na ty bezejmenné bratry a sestry, kteří k tomu svým úsilím pomohli.

Další informace