Crazy Spring Days, aneb Africké šílenství u nás v přístavbě

Abych trochu přiblížila víkendové setkání dorostu, které se uskutečnilo před dvěma týdny v přístavbě, musím začít s vysvětlením pojmů „crazy“ „spring“ a „days“. Jedná se o anglická slovíčka, která dohromady dávají překlad „šílené jarní dny“. A proč tento prazvláštní název? Vše vyšlo z mozkovny jedné naší dorostenkyně, která přišla s tímto nápadem, aby dorostová víkendovka byla něčím zajímavější. Už loni jsme měli takové bláznivé jarní dny a letos podruhé jsme se rozhodli, že jim dodáme trochu jiné podtéma, a proto jsme se rozhodli zaměřit trochu na Afriku.

Hned v pátek při seznamovacích hrách jsme dorostencům oznámili, že po celou dobu trvání víkendovky se veškeré jídlo bude jíst bez příborů, tedy pouze za pomocí rukou. A hned páteční přednáškou o misijním pobytu v Africe, nás Martin Stařičný trochu dostal, protože nám přichystal pálivou africkou omáčku, která se jí s rýží. No, a jíst rukama rýži bylo jako za trest J Také jsme se rozhodli zpívat pouze africké písně. Repertoár nám ovšem trochu došel, proto jsme toto pravidlo s radostí zrušili.

Sobotní dopoledne naši dorostenci strávili ve skupinkách a tvořili za svůj „kmen“; kmenový název, pokřik, historii, a někteří dodali i hymnu. Po vydatném obědě se zelenými bramborami jsme se vydali na bojovku, a to rovnou na vrchol Kilimandžára. Cestou jsme plnili mnoho důležitých úkolu, spojených s výcvikem na horolezecký výstup, zjistili jsme, že celou cestu každou skupinku doprovází i tzv. škůdce, který měl ve své podstatě tomuto výstupu bránit, a kterého se pak musel každý kmen razantně zbavit. Na vrcholu jsme si odpočali a vraceli jsme se na báječnou večeři.

Tomáš Stanček, náš hlavní kuchař, se v sobotu večer překonal a rozhodl se, že každému strávníkovi uvaří vlastní pizzu. Bylo nás asi 30, takže to neměl vůbec jednoduché, ale byl to opravdu krásný pohled, když jsme během Štěpánova cestopisu o Africe mohli chroustat italský pokrm. Dorostencům se vůbec nechtělo spát, proto jsme před půlnocí začali zpívat různé písně ze starších i nových mládkových zpěvníků, což nám vydrželo až skoro do tří hodin rána.

Tento divý pěvecký výkon se pak podepsal na našich hlasivkách a když jsme ve neděli měli v kostele vydat ze sebe alespoň trochu hlasu, vůbec se nám to nedařilo a lezly z nás prapodivné tóny. Ovšem, zpívali jsme Pánu Bohu a pevně věřím, že On i falešné tóny ocení.

Neděli jsme společně zakončili obědem, modlitbou a slovem na závěr a musím říct, že se moc těším, jak moc šílené bude příští jaro. Děkuji Pánu Bohu, že nám umožnil a umožňuje taková setkávání v Jeho jménu. :-)

Další informace