Volba staršovstva

Členové našeho sboru stojí před významnou událostí – před volbou nového staršovstva.

Žijeme v době, kdy se i mezi křesťany rozmáhá lhostejnost. Má-li být zajištěn kvalitní duchovní život věřících ve sborovém společenství, potřebujeme naléhavě i v našem sboru, aby ve staršovstvu byli muži a ženy, kterým srdce hoří láskou k Pánu Ježíši Kristu i k jeho ovečkám. Obětovat pro Pána Ježíše a jeho církev svůj život, čas i své schopnosti je to nejlepší, čím můžeme naplnit dny svého života.

Sbor potřebuje členy staršovstva, kteří jsou ochotní vzít zodpovědnost za duchovní péči o svěřené členy sboru a chtějí se podílet na velikém poslání: vést lidi po úzké cestě za Kristem, vzdělávat je ve shromážděních a také získávat pro Krista nové učedníky z těch, kteří dosud kráčejí po široké cestě. Pán Ježíš si této obětavé služby starších velmi váží a vysoce ji oceňuje. „Když se pak ukáže nejvyšší pastýř, dostane se vám nevadnoucího vavřínu slávy“, napsal apoštol Petr.

Apoštol Pavel, na cestě do Jeruzaléma, pozval do Milétu presbytery z církevního sboru v Efezu. Když k němu přišli, řekl jim důležitá slova: „Dávejte pozor na sebe i na celé stádo, ve kterém si vás Duch svatý ustanovil za strážce, abyste byli pastýři Boží církve, kterou si Bůh získal krví vlastního Syna.“ Sk.ap.20,28.

Apoštol Petr napsal presbyterům rovněž důležitá slova: „Starší mezi vámi napomínám…: Starejte se jako pastýři o Boží stádce u vás, ne z donucení, ale dobrovolně, jak to Bůh žádá, ne z nízké zištnosti, ale s horlivou ochotou, ne jako páni nad těmi, kdo jsou vám svěřeni, ale buďte jim příkladem. Když se pak ukáže nejvyšší pastýř, dostane se vám nevadnoucího vavřínu slávy.“ 2.Petra 5,1-4.

Poslání presbyterů je tedy především poslání pastýřů a strážců Božího lidu. Pastýř má na starosti konkrétní ovečky, mezi kterými žije, o které pečuje, na které myslí a které chrání. To je také úkol presbytera: Mít ve své duchovní péči konkrétní členy sboru, za ně se modlit, o ně duchovně pečovat. O kolik oveček se dovede pastýř osobně starat? Pán Ježíš uvádí podobenství o pastýři, který se staral o sto oveček; měl to jistě velmi náročné, aby měl stále přehled, co se s nimi děje. Když zjistil, že se mu jedna ztratila, šel ji osobně hledat. Myslím si, že sto je maximální počet. Klademe si tedy otázku: O kolik členů sboru je presbyter schopen osobně duchovně pečovat? Kdyby měl na starosti 50 členů sboru, měl by jistě už dost náročný a zodpovědný úkol. Žijeme v době, kdy někteří lidé chápou poslání presbyterů jako poslání úředníků na obecním nebo městském úřadě. Zajistit finance, udělat rozpočet, hlídat, aby se peníze využily pro stanovené cíle a potřeby, a vydávat členům sboru různá nařízení.

Duchovní péče o konkrétní členy sboru, osobní kontakt se svěřenými lidmi, návštěvy potřebujících povzbuzení, to už vypadlo z programu mnohým presbyterům v naší církvi. Vůbec se tedy nedivíme, že sbory pomalu vymírají. Kristus neřekl Petrovi: „Buď dobrým úředníkem v církvi“, ale řekl mu: „Pas mé beránky, buď pastýřem mých ovcí.“ Jan 21,15-17.

To základní poslání, které Pán určil starším ve sboru - presbyterům, je kvalitní pastýřská péče o každou ovečku. Osobní kontakty, přátelské vztahy, osobní péče o duchovní potřeby věřících, to jsou hodnoty, které vytvářejí kvalitní společenství, po kterém lidé touží. Kdyby si každý presbyter vzal do své osobní péče 50 členů, o které by duchovně pečoval, za které by se pravidelně modlil, o které by se staral jako svědomitý pastýř, bude mít jistě náročný úkol, ale také významné poslání. Proto byla i v našem sboru v minulosti snaha, aby z každé obce, která do sboru patří, byl ve staršovstvu alespoň jeden presbyter a jeden zástupce. Ve městě měli presbyteři v péči ty členy sboru, kteří bydleli v jejich okolí.

Věříme, že jsou v našem sboru lidé – sestry a bratří, i ve vyšším věku, kteří dávají na první místo poslání, které nám dává zde na zemi náš Mistr a Pán. Kéž by je Pán naplnil odvahou a zmocnil svým Duchem, aby přijali v této důležité době poslání „starších“ ve službě sboru. Být ve službě Pána církve je to největší vyznamenání. Apoštol Pavel pracoval pro záchranu jiných i ve vězení, v různých životních těžkostech, jistě do posledního dechu. Vyjádřil to slovy: „Všecko to dělám pro evangelium, abych měl na něm podíl.“ 1.Kor.9,23.

O povolání horlivých členů sboru do staršovstva se chceme modlit ve shromážděních, v modlitebním řetězu Modlitby 24/7, doma v rodinném kruhu, i v osobních modlitbách.

Další informace