Ježíšova rodina 2

„Můj bratře“, říkali si Old Shatterhand s Vinnetouem při rituálu pokrevního bratrství ve filmové verzi proslaveného románu Karla Maye. Dále používali např. „můj bílý bratr“ a „můj rudý bratr“. Znělo to trochu legračně, ale ke klasickým westernům to jaksi patřilo. Ovšem v rodině je takové
oslovení spíše výjimečné.

Děti říkají rodičům mámo a táto, ale sourozenci se bratře a sestro téměř neoslovují. V článku „JEŽÍŠOVA RODINA“
v minulém vydání Listů vyslovil Pavel Uhlář přání, abychom se navzájem oslovovali „bratře“ a „sestro“ nejen mezi vrstevníky, ale i napříč generacemi a církevními funkcemi. Má to být výraz bratrství a sesterství v Boží rodině.

Existují však rostoucí sbory, ve kterých tuto myšlenku posunuli ještě dál. Když jsem měl poprvé tu čest setkat se Henrykiem Królem, který zakládal internetový evangelizační projekt SZUKAJACBOGA v Polsku, měl jsem na něj přirozeně spoustu otázek. Dobrosrdečný Heniek mi nabídl hned zpočátku tykání, ale když jsem jej oslovil „bratře Henryku“, tak mě hned zarazil. „Proč mi říkáš bratře? Vždyť je to neosobní. Máš sourozence?“ „Mám“, odpověděl jsem. „Copak mu taky říkáš bratře, nebo sestro?“ pokračoval Henryk. „To ne, oslovuji je normálně jménem Martine a Simono“, řekl jsem po pravdě. „Tak vidíš, ve své rodině si říkáte jménem, protože přece  víte, že jste sourozenci. Ostatně zkus si to jen představit, jak by vám to šlo, kdybyste se takhle navzájem oslovovali.“ Musel jsem v duchu uznat, že mě nikdy ani nenapadlo oslovovat sourozence dvojitým názvem. Ano, občas se dá v jistých souvislostech použít samostatný výraz „bratr“ nebo „sestra“, ale spojení „sestro Simono“ nebo „bratře Martine“ jsem snad ještě nikdy nepoužil. Heniek ještě dodal: „V Boží rodině přece taky víme, že jsme bratři a sestry, tak proč si to komplikujeme? Navíc to vypadá trochu divně navenek. Na nevěřící to působí buď archaicky nebo sektářsky a to nechceme. Tak jsme to u nás ve sboru odbourali a oslovujeme se jen křestními jmény jako doma.“ Pak ke mně ještě špitl: „Hele, já vím, že je to pro tradiční sbory poněkud šokující, ale ve skutečnosti je to přirozené a sbližující.“

Tak máme tady sbor v Polsku, kde si udělali vskutku domácí rodinné prostředí a mezi sebou si tykají. Hmm, když si spolu tykají všichni, tak není problém vypustit „sestry“ a „bratry“. Jak by to vypadalo v praxi v naší kultuře v případě vykání? V případě, že použijeme příjmení, bude vynechání oslovení znít velmi nezvykle. Máme prostě vžité, že před příjmením musí být sestra, bratr, paní, pán, slečna apod. Ovšem vykat se dá i s křestním jménem a tam je to snadnější. Těžko říct, jak by u nás fungovalo skutečné  rodinné prostředí. Ale kdo ví, časy se mění a třeba se k tomu taky někdy dostaneme.

Další informace